V pořadí třetí kniha úspěšného spisovatele Michala Viewegha Nápady laskavého čtenáře se dočkala audiopodoby. Na CD ji načetl Jiří Lábus – jednu povídku si ovšem „vystřihl“ i sám Viewegh. Spisovatel je přitom rád, že se zvukové nahrávky dočkaly i Nápady laskavého čtenáře.
"Skutečně mě to těší, audioknihám fandím. Myslím si, že v poslední době zažívají, dá se říct, malý boom. Sám je třeba v autě rád poslouchám."



Kde se ten boom, podle vás, bere?
Nestíháme číst, jezdíme autem, chodíme cvičit a ženy žehlí… Navíc existují malé praktické přístroje do kapsy, může se s nimi i běhat! Tohle všechno poslech audioknih usnadňuje.

Na řadu teď tedy přišla literární parodie, žánr, který se v české literatuře příliš často nevyskytuje.
To je pravda, nevzpomínám si, že by se jí někdo v naší literatuře v posledních letech věnoval. Naše nová audiokniha je vlastně výběrem ze dvou knížek, Nápadů laskavého čtenáře a Nových nápadů laskavého čtenáře. Co se české literatury týče, podobné parodie psal kdysi Václav Lacina; ze současných autorů ale nemůžu jmenovat nikoho.

Inspiroval vás Václav Lacina?
Určitě, ale třeba i Woody Allen, Stephen Leacock a Gilbert Keith Chesterton; to nejsou ryzí parodie, ale mám ho rád. Ostatně humoristickou literaturu miluji odjakživa. Těžko ale můžu říct jednoho nebo dva autory, kteří by na mě měli v této oblasti konkrétní vliv.

Kdybyste měl někoho z literárních autorů parodovat dnes, koho byste si vybral?
Pár autorů už v seznamu mám, třeba Chucka Palahniuka, ale ten seznam bych rád rozšířil i o politiky. Na leckteré z nich by šla parodie napsat velmi dobře.

Takže bude 3. díl Nápadů laskavého čtenáře?
Neslibuji to, neříkám to závazně, musel bych sesbírat víc jmen. Ale nevylučuji, že se do toho do třetice všeho dobrého pustím.

A kdybyste měl parodovat některou ze svých knih?
Já k těm knihám nemám parodický nebo sarkastický vztah. Druhý díl Nápadů laskavého čtenáře jsem vlastně napsal jako reakci na otázky čtenářů, kdy napíšu parodii sebe sama. Nebo se ptali: myslíte si, že píšete tak skvěle, že nemůžete být zparodován? Odpovídal jsem, že samozřejmě nepíšu tak skvěle a zparodován být mohu, ale kdybych viděl své nedostatky, své manýry, tak bych je ve svém díle neměl. Předpokladem parodie je objevit nějakou tu manýru a pak ji zparodovat.

S výkonem Jiřího Lábuse na nové audioknize jste asi spokojen…
Ano, jsem rád, že ji natočil právě Jirka Lábus. My jsme totiž asi patnáct let vzdálení kamarádi. Ve studiu jsme se při práci nepotkávali, ale když padlo jeho jméno, potěšilo mě to. Já se s jeho hereckými schopnostmi nemůžu poměřovat. Když mě vyzvali, abych jednu z těch parodií sám přečetl, varoval jsem, že tam budou slyšet sykavky a že můj hlas je neškolený. S tímto předznamenáním jsem do toho šel.




JIŘÍ LÁBUS BYL ZA TUTO NABÍDKU RÁD
a říká: Ta původní kniha je nesmírně vtipná, proto jsem s načtením některých povídek rád souhlasil. Koneckonců – všechny ty parodované autory znám, jejich díla mám načtená. A kteří že autoři se mi nejvíc líbí ve Vieweghově podání? Určitě Kundera a Hrabal, dnes už bezesporu světoví spisovatelé. A navíc: co se knih Michala Viewegha týče, asi nejraději mám právě Nápady laskavého čtenáře!