Spirituál kvintet těší posluchače u nás doma i v cizině už padesát let! K „půlstovce“ mu u Supraphonu vychází reprezentativní, nádherně vypravený komplet čtyř CD nazvaný 1960–2010: sto nejkrásnějších písní + 1. Pečlivě mapuje úctyhodnou dráhu kapely, bez které si český hudební život nelze představit. Mluvíme o tom se zakladatelem a lídrem skupiny Jiřím Tichotou.



Při sestavování kompletu jste prošel všechny nahrávky, to vám muselo zabrat spoustu času?
Ano, skutečně zabralo. Přitom naše nahrávky poslouchám jen výjimečně. Krásné muziky je totiž na světě tolik, že se člověk nemůže vracet… K našim padesátinám jsem si ale všechno to, co jsme nahráli, prošel – a často jsem byl překvapen, vždyť na některé věci jsem už zapomněl! A některé písničky mě docela pobavily. Myslím, že ten komplet vcelku dobře vystihuje nejen vývoj Spirituál kvintetu, ale vývoj celého žánru. A to je skutečně zajímavé sledovat.

Když se ohlédnete, jste pyšný na to, co jste dokázali?
Pyšný ne, vždyť celou dobu máte pochybnosti o tom, co děláte, jestli se neopakujeme, jestli jsme pořád aktuální. Ohlížíme se tak tedy spíše za kolegy, vzpomínáme na situace, ve kterých písničky vznikaly, situace, ve kterých jsme je zpívali, na proměny, kterými společnost za tu dobu procházela… Spíš žasneme, že dodnes máme plný koncertní program a většinou máme plno, často vyprodáno. A navíc nám rozumí i v cizině, kam jsme po Listopadu 1989 mohli začít vyjíždět. S tím jsme nepočítali. Tohle všechno nám dává onu „smělost“ vydat po padesáti letech čtyřcédéčko se současnými i minulými písničkami. A doufáme, že si najdou své posluchače.

Vy sám jste vystudoval muzikologii; netáhlo vás to k takzvané vážné hudbě, ke klasice?
Skutečně jsem vystudoval muzikologii a třiadvacet let jsem pak s velkou chutí učil na hudební vědě. Je pravda, že jsem dostával celou řadu nabídek z tohoto oboru. Jeden příklad: spoustu let jsem jako mandolinista spolupracoval s Pražskými madrigalisty. Když se profesor Venhoda rozhodl ukončit aktivní činnost, nabízel mi, abych po něm Madrigalisty převzal. Moc by mě to těšilo, vždyť tohle byla ta hudba, pro kterou jsem šel na muzikologii! Jenže v té době už Spirituál kvintet živil pět rodin, a když počítám i techniky, tak šest.

V anotaci nového výběru je napsáno, že jste písničky občerstvili do optimální podoby; co to znamená?
Ty písničky byly natáčeny v různých dobách, v různých studiích a technikou, která dneska už kulhá. Takže Petr Kocfelda je jednu po druhé vzal a ve studiu znovu zmasteroval. Má zkušenosti i perfektní vybavení (mimochodem – právě on točil naši první desku Písničky z roku raz dva). Jednotlivé písně tak trochu vylepšil, ale hlavně „srovnal“ tak, aby žádná dynamicky nevyčnívala, aby všechny měly podobnou barvu, aby celá krabička byla při poslechu jednolitá.

Zmínil jste vaše první LP, to paradoxně neobsahovalo žádné spirituály!
Šanci natočit naše první LP jsme dostali po dvanácti letech činnosti. Vybrali jsme pro ně písničky z rudolfinské Prahy, čerpali jsme z jejich loutnových záznamů. Tahle hudba nebyla známá ani mezi odborníky, šlo o tabulatury jednoho tehdejšího studenta, které po dlouhá léta nikdo nevyluštil. Nechtěli jsme natočit album s převzatými hity typu Zelené pláně nebo Ghetto, i když jsou krásné a mají i krásné české texty.

Hrozilo někdy rozpuštění kapely?
Každého z nás za ta léta mnohokrát napadlo, jestli už toho není moc, ale vždycky jsme nakonec odehráli další koncert a měli jsme pocit, že lidi mají radost, když jim hrajeme a když si s námi mohou zazpívat. To nás vždycky nakonec přimělo k tomu, že i přes určitá zvažování či pochyby jsme tu dodnes.

Supraphon