Hana Hegerová zpívá francouzské šansony
30.08.2010
MLÝNSKÉ KOLO V SRDCI MÉM
nové studiové album
„Taky mi trvalo třiadvacet let, než jsem se k tomu odhodlala. Jsou to písničky, které jsem doma sušila hrozně dlouho. Splácím své dluhy těm, kdo to pro mě třeba před dvaceti roky přeložili. Jsou to vynikající textaři. Pro natočení alba byl nejvyšší čas. Příští rok mi bude osmdesát a myslím, že už novou desku nenatočím.“
Téměř čtvrtstoletí od Potměšilého hosta (1987) tedy nabízí písně s důvěrou otextované a trpělivě v šuplíku čekající na tu správnou chvíli. Dvě z nich – Tak už bal a Čas na prázdniny - se dokonce dočkaly jiné podoby, když Hegerová sama nahlédla to téma znovu, z odstupu mnoha stovek, možná tisíců zazpívání.
Získat práva k tuctu českých a jedné slovenské verzi nebylo jednoduché, neboť dědici se občas hledali těžko a cizojazyčné přebásnění je u francouzských autorů a interpretů sledováno obzvlášť pečlivě. Podařilo se: paní Hana tak nazpívala vytouženého Moustakiho, Gainsbourga, Barbaru, Mayereau, Legranda nebo Ferreho. Textaři Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba, Jaromír Nohavica (ten si onu Starou píseň s HH také zazpíval), Jiří Dědeček, Jan Jiráň, ale také Ľubomír Feldek, Pavel Cmíral nebo z odkazu Pavel Kopta a Eva Janovcová nepochybně velice přispěli k celkové síle vyznění alba.
Klavírista, skladatel a hudební producent Petr Malásek přizval do studia především muzikanty s pódiovou zkušeností i lidským kontaktem se zpěvačkou. Kontrabasista Robert Balzar, bubeník Pavel Bady Zbořil nebo saxofonista František Kop ve spojení s dalšími nástroji, ale také s velkým studiovým orchestrem, podpořili jí sugestivně podané příběhy lásek, shledání, vzpomínek, konců vztahů i konců opravdových. Zvukově křišťálově vytvořili prostředí pařížské kavárny, provensálské vinárny i pražského jazzového klubu těsně po zavíračce. To vše znamenitě zaznamenal v Hudebním studiu Smečky a studiu LineArt zvukový mistr Michal Pekárek.
Nové album Hany Hegerové je zpěvaččinou poctou žánru, splacením dluhu vůči sobě samé, oblíbeným autorům, přátelům textařům – a vlastně také vůči nám všem. Tolik let se skvělými koncerty, ale dlouho bez nových písniček: to čekání je naštěstí právě u konce!
Titul vychází: 11. října 2010
nové studiové album
„Taky mi trvalo třiadvacet let, než jsem se k tomu odhodlala. Jsou to písničky, které jsem doma sušila hrozně dlouho. Splácím své dluhy těm, kdo to pro mě třeba před dvaceti roky přeložili. Jsou to vynikající textaři. Pro natočení alba byl nejvyšší čas. Příští rok mi bude osmdesát a myslím, že už novou desku nenatočím.“
Téměř čtvrtstoletí od Potměšilého hosta (1987) tedy nabízí písně s důvěrou otextované a trpělivě v šuplíku čekající na tu správnou chvíli. Dvě z nich – Tak už bal a Čas na prázdniny - se dokonce dočkaly jiné podoby, když Hegerová sama nahlédla to téma znovu, z odstupu mnoha stovek, možná tisíců zazpívání.
Získat práva k tuctu českých a jedné slovenské verzi nebylo jednoduché, neboť dědici se občas hledali těžko a cizojazyčné přebásnění je u francouzských autorů a interpretů sledováno obzvlášť pečlivě. Podařilo se: paní Hana tak nazpívala vytouženého Moustakiho, Gainsbourga, Barbaru, Mayereau, Legranda nebo Ferreho. Textaři Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba, Jaromír Nohavica (ten si onu Starou píseň s HH také zazpíval), Jiří Dědeček, Jan Jiráň, ale také Ľubomír Feldek, Pavel Cmíral nebo z odkazu Pavel Kopta a Eva Janovcová nepochybně velice přispěli k celkové síle vyznění alba.
Klavírista, skladatel a hudební producent Petr Malásek přizval do studia především muzikanty s pódiovou zkušeností i lidským kontaktem se zpěvačkou. Kontrabasista Robert Balzar, bubeník Pavel Bady Zbořil nebo saxofonista František Kop ve spojení s dalšími nástroji, ale také s velkým studiovým orchestrem, podpořili jí sugestivně podané příběhy lásek, shledání, vzpomínek, konců vztahů i konců opravdových. Zvukově křišťálově vytvořili prostředí pařížské kavárny, provensálské vinárny i pražského jazzového klubu těsně po zavíračce. To vše znamenitě zaznamenal v Hudebním studiu Smečky a studiu LineArt zvukový mistr Michal Pekárek.
Nové album Hany Hegerové je zpěvaččinou poctou žánru, splacením dluhu vůči sobě samé, oblíbeným autorům, přátelům textařům – a vlastně také vůči nám všem. Tolik let se skvělými koncerty, ale dlouho bez nových písniček: to čekání je naštěstí právě u konce!
Titul vychází: 11. října 2010
Supraphon
