Žijeme v zjavenom svete
10.03.2010 Filed in: Články
Oldřich Janota
Žijeme v zjavenom svete
Vo vydavateľstve Indies Scope prednedávnom vyšiel album Ztracený ve světě, na ktorom rôzni interpreti, sústredení pod krídlami zmieneného vydavateľského domu, pripomínajú vo vlastnom podaní skladby jednej z najvýraznejších a najoriginálnejších osobností československej folkovej a alternatívnej scény. Čerstvý šesťdesiatnik Oldřich Janota, ktorému táto jubilejná pocta právom prináleží, prešiel počas svojho pôsobenia viacerými metamorfózami. Cesta za poznaním bola pre neho vždy väčším lákadlom, než pobyt v bezpečí známeho prístavu. Hľadal aj za nás, oslobodený od ilúzie, že odmenou mu bude všeobecné pochopenie. Svojou tvorbou nezasahoval publikum plošne. Adresovaná bola skôr individuálne, no o to hlbšie sa dokázala zakoreniť.
Ako si sa dostal k hudbe, čo ťa spočiatku najviac motivovalo?
Touha nebýt jen loutka. Já jsem si tak připadal. Pak v osmé třídě přišli Brouci, Karafiátovi - The Beatles, opravdu fakt pod těma ofinkama tak nějak vypadali. Byla to vinylová deska firmy Amiga ze spřátelené DDR. She loves you, I wanna hold your hand, Mister Postman...
Kedy si po prvý krát pocítil, že to čo robíš ako hudobník a textár, dáva zmysel?
Ztracený ve světě, písnička. Nalezená radost v sobě, že takhle to je. Ztracený ve světě.
V akom prostredí vznikali tvoje prvé pesničky?
Po studiích jsem nastoupil do vydavatelství dětské knihy Albatros, ale přišli s tím, že musím vstoupit do SSM, nebo alespoň ROH, revolučního odborového hnutí. Alespoň ROH... odbory - rekreace, kolekce o vánocích, příspěvky na Nikaraguu, na tom přeci nic politického není. Bylo velmi donkichotské tohle odmítat. A ti, kteří tehdy naskočili, pak o to snadněji přeskočili.
Čo malo zásadný vplyv na tvoje smerovanie?
Balijské gamelany, hnutí hippies, americký minimalismus, český folk, hvězdy světové literatury... nevím jak přesně pojmenovat ten rozdíl, že v některé tvorbě cítíte propojení s všehomírem a jinde se vám to přes veškerou dokonalost zdá hluché.
Piesne, ktoré si hrával v 80-tych rokoch, mali konkrétny obsah a nezvyčajné obrazy, sociálnu dimenziu. Neskôr to boli predovšetkým poetické obrazy s minimalistickým hudobným doprovodom. Čo ťa viedlo k takej razantnej zmene poetiky aj vyjadrovacích prostriedkov?
Je cosi za slovy, za příběhy, za věcmi. Vnímáme to velmi zřetelně a zároveň při každém pokusu uchopit nám to protéká mezi prsty. Přišla jóga, vegetariánství, duchovní literatura a slyšení přírody, zvuků, které jsou pro lidský svět zdánlivě anonymní, bez významu. Chtěl jsem se dotknout toho co nemá tvar a přeci je tak blízko.
Prečo u ľudí stále najviac rezonuje to, k čomu si sa ty sám v určitej dobe otočil chrbtom? Prečo sa nám páči to, čo by sa páčiť nemalo?
Posluchači mě nenásledovali. Zůstali ve stejném obrazu světa, chápání emocí a myšlenek. Neříkám ale, že udělali dobře nebo špatně. Že se jim líbí něco, co by se jim líbit nemělo.
Ako sa pozeráš dnes ty sám na svoje tvorivé obdobie z prelomu 70-tych a 80-tych rokov?
Přidal bych tam z dnešního pohledu víc osobní naléhavost, konkrétnost mého vlastního života. V tom intuitivním a neobratném pokusu být „duchovní“ a „překonat ego“ se mi především do hlasového projevu vloudila taková beztvará unylost. New Age.
Z čoho pramenila temná a tajomná atmosféra tvojich piesní?
Žijeme ve zjeveném světě. A ve světě jiných, zdánlivě skrytých podob a pravidel. Ale nemáme většinou čas ani potřebu se tím zabývat, protože v našem nastaveném systému života to není praktické. Přesto, když se ten zdánlivě skrytý svět ukazuje, může se to zdát tajemné.
Ako sa ti páčia coververzie tvojich piesní z albumu Ztracený ve světě?
Lituji, že to není laskavější... a chybí mi tam základní vibrace, jeden tón, ze kterého, jak se mi vždycky zdálo, mé písně vycházejí. Je to nevděčný úkol, přemalovávat obrázek od někoho jiného.
V Bratislave vznikli poloilegálnym spôsobom nahrávky, ktoré sú dnes vzácnym archívnym materiálom z tohto obdobia. Aký je ich osud? Podarí sa ich v dohľadnej dobe vydať?
Jestli po tom někdo touží, tak to určitě udělá.
V druhej polovici 80-tych rokov si skončil so sólovým pesničkárstvom a začal si hľadať nové cesty a nové vyjadrovacie prostriedky. Jednou z nich boli hudobné experimenty v podobe trojice Janota-Richter-Fiedler. Hra s hudobnými slučkami, gramofónmi a pod. Nepovažuješ to dnes len za experiment a slepú cestu?
Slepá cesta to nebyla, to je zřetelně vidět na současné hudbě, která tyto prostředky používá ve velkém zručně, uhlazeně a efektivně. Ale také komerčněji. Je to sázka na srůstání člověka s technikou, s výplodem lidského myšlení, kyborga. Proč jsem tyto prostředky opustil a proč mě vlastně ani moc nezajímají, je asi stejný rozdíl jako mezi chemicky a bio vypěstovanými potravinami. V jejich rozdílném vzhledu, ale hlavně vnitřní energii. Také hudba, která neprochází technikou, ale skrze člověka, je něčím, alespoň podle mého názoru, bližší daru života.
V určitej etape svojej tvorby si sa venoval iba organizovaným hudobným zvukom. Čo si v nich, resp. v komunikácii so spoluhráčmi hľadal a čo nachádzal?
Řád. Předřeč. Řeč a hlas přírody, ze kterého vyrůstá i naše řeč lidská.
Existuje nejaký druh zvuku o ktorom snívaš, ale ešte sa ti ho nepodarilo docieliť? Vieš ho popísať?
Ano. Je v něm úplná radost a štěstí ze setkání se stvořením. Z návratu domů.
Aké boli tvoje kritériá, podľa ktorých si si vyberal spolupracovníkov?
Byla to především důležitá osobní setkání. Vždy se jednalo o silné a tvůrčí osobnosti. Jakub Noha, Honza Štolba, Miloš Vojtěchovský, Mirek Kodym, Havlovi... Fidlera s Richterem jsi už zpomínal.
V Mozart K hral okrem iných aj gitarista Emil Pospíšil. Bývalí kolegovia na neho aj po rokoch spomínajú ako na hudobníka, ale aj ako na človeka, ktorý dokázal ľudí okolo seba ovplyvniť. Ako spomínaš na neho ty?
Emil měl úžasný pořádek ve věcech a také kouzlo chlapecké bezprostřednosti, něco jako Kalandra.
Čo boli, podľa teba, najpodarenejšie momenty v priebehu celej doterajšej tvorby?
Z každého období bych vybral několik písniček, kde se něco z toho stále stejného, o čem jsem se snažil zpívat, podařilo.
Kde sa hudobne nachádzaš dnes? Aké sú tvoje plány?
Do řádu krystalu ještě přibrat obyčejnost lidského společenství. Dva roky jsem dojížděl do továrny, do prostředí čtenářů bulvárních časopisů. Jestli jsme četli někdy poezii? Cha, cha... s tím si na nás nepřijdeš. My víme svoje. Přesto je jasné, že stojíte na stejné lodi času, tlachající pivaři i veršotepci. Zkoušíš tedy najít jazyk pro nějaký rozhovor.
Okrem hudby sa venuješ aj písaniu. Do akých nových teritórií ťa to privádza?
Ty příběhy z Neslyšících dětí jsou jakýmsi nostalgickým návratem do příběhů písniček z osmdesátých let. Ale zatímco dříve jsem se dostával k hudbě skrze literaturu, příběh, teď jsem se vracel k příběhu skrze hudbu. Velmi napínavé.
Čo pre teba predstavuje príroda a ako s ňou komunikuješ?
Mateřství. Někdo, z koho jsi se zrodil, a kdo si přesto vede ještě nějaký svůj neznámý, odtržený život, stejně jako ty se cítíš ve světě sám. Rozpojení v jednotě. Rozhovor, ve kterém si nevíš rady, zda tě ty stromy a voda opravdu slyší, zda tě nějak potřebují, tak jako ty je. Jestli tě také chtějí obejmout.
Oslovili ťa niektoré z východných filozofií? V čom si s nimi podvedome rezonoval už predtým a čo si v nich objavil nového?
Je to velké bohatství. Cítíš, že tu hloubku nemůžeš obsáhnout, ale z nějakého důvodu jsi i ve své malosti a zaslepenosti právě ty živým, citlivým průsečíkem, kterým tyto poklady vcházejí do světa. Z nějakého důvodu žijeme v době, kdy se nespojují jen nadnárodní společnosti, ale i duchovní proudy. Skrze náš individuální život.
Akí boli tvoji najväčší životní démoni?
Nevědomost.
Čo dnes považuješ za dôležité? Čo predpokladáš, že sa ešte môže zmeniť a čo už považuješ za definitívne?
Bude to znít asi divně v suvislosti s tou předchozí otázkou, ale to nalezené vědění je úžas z toho, že nic nevím. A že je to spojené s klidem a důvěrou, tedy pokud si to člověk v té chvíli opravdu uvědomuje. Ale možná je to pocit klidu jen proto, že ještě žijeme v bezpečí.
1 Ztracený ve světě – Jablkoň
2 Země Nikoho – Žamboši
3 Čekání – Tara Fuki
4 Prvnička – Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
5 Červen na Svaté – Jana Vébrová a Ivan Acher
6 Druhý břeh – Traband
7 Zvláštní ptáčci – Jarret
8 Kácení akátu – Hukl
9 Hotel Savoy – Fru Fru
10 Žlutý kopec – Květy
11 Tvůj stín – Minach
12 Balada o požárním hydrantu – ZVA 12-28 Band
13 Bitva na Tursku – Maraca
14 Fetišista – Tomáš Kočko & Orchestr
15 24 hodin volného času – Okrej
16 Místní blázen – Čankišou
17 Sedm havranů – Tomáš Kočko
Žijeme v zjavenom svete
Vo vydavateľstve Indies Scope prednedávnom vyšiel album Ztracený ve světě, na ktorom rôzni interpreti, sústredení pod krídlami zmieneného vydavateľského domu, pripomínajú vo vlastnom podaní skladby jednej z najvýraznejších a najoriginálnejších osobností československej folkovej a alternatívnej scény. Čerstvý šesťdesiatnik Oldřich Janota, ktorému táto jubilejná pocta právom prináleží, prešiel počas svojho pôsobenia viacerými metamorfózami. Cesta za poznaním bola pre neho vždy väčším lákadlom, než pobyt v bezpečí známeho prístavu. Hľadal aj za nás, oslobodený od ilúzie, že odmenou mu bude všeobecné pochopenie. Svojou tvorbou nezasahoval publikum plošne. Adresovaná bola skôr individuálne, no o to hlbšie sa dokázala zakoreniť.
Touha nebýt jen loutka. Já jsem si tak připadal. Pak v osmé třídě přišli Brouci, Karafiátovi - The Beatles, opravdu fakt pod těma ofinkama tak nějak vypadali. Byla to vinylová deska firmy Amiga ze spřátelené DDR. She loves you, I wanna hold your hand, Mister Postman...
Kedy si po prvý krát pocítil, že to čo robíš ako hudobník a textár, dáva zmysel?
Ztracený ve světě, písnička. Nalezená radost v sobě, že takhle to je. Ztracený ve světě.
V akom prostredí vznikali tvoje prvé pesničky?
Po studiích jsem nastoupil do vydavatelství dětské knihy Albatros, ale přišli s tím, že musím vstoupit do SSM, nebo alespoň ROH, revolučního odborového hnutí. Alespoň ROH... odbory - rekreace, kolekce o vánocích, příspěvky na Nikaraguu, na tom přeci nic politického není. Bylo velmi donkichotské tohle odmítat. A ti, kteří tehdy naskočili, pak o to snadněji přeskočili.
Čo malo zásadný vplyv na tvoje smerovanie?
Balijské gamelany, hnutí hippies, americký minimalismus, český folk, hvězdy světové literatury... nevím jak přesně pojmenovat ten rozdíl, že v některé tvorbě cítíte propojení s všehomírem a jinde se vám to přes veškerou dokonalost zdá hluché.
Piesne, ktoré si hrával v 80-tych rokoch, mali konkrétny obsah a nezvyčajné obrazy, sociálnu dimenziu. Neskôr to boli predovšetkým poetické obrazy s minimalistickým hudobným doprovodom. Čo ťa viedlo k takej razantnej zmene poetiky aj vyjadrovacích prostriedkov?
Je cosi za slovy, za příběhy, za věcmi. Vnímáme to velmi zřetelně a zároveň při každém pokusu uchopit nám to protéká mezi prsty. Přišla jóga, vegetariánství, duchovní literatura a slyšení přírody, zvuků, které jsou pro lidský svět zdánlivě anonymní, bez významu. Chtěl jsem se dotknout toho co nemá tvar a přeci je tak blízko.
Prečo u ľudí stále najviac rezonuje to, k čomu si sa ty sám v určitej dobe otočil chrbtom? Prečo sa nám páči to, čo by sa páčiť nemalo?
Posluchači mě nenásledovali. Zůstali ve stejném obrazu světa, chápání emocí a myšlenek. Neříkám ale, že udělali dobře nebo špatně. Že se jim líbí něco, co by se jim líbit nemělo.
Ako sa pozeráš dnes ty sám na svoje tvorivé obdobie z prelomu 70-tych a 80-tych rokov?
Přidal bych tam z dnešního pohledu víc osobní naléhavost, konkrétnost mého vlastního života. V tom intuitivním a neobratném pokusu být „duchovní“ a „překonat ego“ se mi především do hlasového projevu vloudila taková beztvará unylost. New Age.
Z čoho pramenila temná a tajomná atmosféra tvojich piesní?
Žijeme ve zjeveném světě. A ve světě jiných, zdánlivě skrytých podob a pravidel. Ale nemáme většinou čas ani potřebu se tím zabývat, protože v našem nastaveném systému života to není praktické. Přesto, když se ten zdánlivě skrytý svět ukazuje, může se to zdát tajemné.
Ako sa ti páčia coververzie tvojich piesní z albumu Ztracený ve světě?
Lituji, že to není laskavější... a chybí mi tam základní vibrace, jeden tón, ze kterého, jak se mi vždycky zdálo, mé písně vycházejí. Je to nevděčný úkol, přemalovávat obrázek od někoho jiného.
V Bratislave vznikli poloilegálnym spôsobom nahrávky, ktoré sú dnes vzácnym archívnym materiálom z tohto obdobia. Aký je ich osud? Podarí sa ich v dohľadnej dobe vydať?
Jestli po tom někdo touží, tak to určitě udělá.
V druhej polovici 80-tych rokov si skončil so sólovým pesničkárstvom a začal si hľadať nové cesty a nové vyjadrovacie prostriedky. Jednou z nich boli hudobné experimenty v podobe trojice Janota-Richter-Fiedler. Hra s hudobnými slučkami, gramofónmi a pod. Nepovažuješ to dnes len za experiment a slepú cestu?
Slepá cesta to nebyla, to je zřetelně vidět na současné hudbě, která tyto prostředky používá ve velkém zručně, uhlazeně a efektivně. Ale také komerčněji. Je to sázka na srůstání člověka s technikou, s výplodem lidského myšlení, kyborga. Proč jsem tyto prostředky opustil a proč mě vlastně ani moc nezajímají, je asi stejný rozdíl jako mezi chemicky a bio vypěstovanými potravinami. V jejich rozdílném vzhledu, ale hlavně vnitřní energii. Také hudba, která neprochází technikou, ale skrze člověka, je něčím, alespoň podle mého názoru, bližší daru života.
V určitej etape svojej tvorby si sa venoval iba organizovaným hudobným zvukom. Čo si v nich, resp. v komunikácii so spoluhráčmi hľadal a čo nachádzal?
Řád. Předřeč. Řeč a hlas přírody, ze kterého vyrůstá i naše řeč lidská.
Existuje nejaký druh zvuku o ktorom snívaš, ale ešte sa ti ho nepodarilo docieliť? Vieš ho popísať?
Ano. Je v něm úplná radost a štěstí ze setkání se stvořením. Z návratu domů.
Aké boli tvoje kritériá, podľa ktorých si si vyberal spolupracovníkov?
Byla to především důležitá osobní setkání. Vždy se jednalo o silné a tvůrčí osobnosti. Jakub Noha, Honza Štolba, Miloš Vojtěchovský, Mirek Kodym, Havlovi... Fidlera s Richterem jsi už zpomínal.
V Mozart K hral okrem iných aj gitarista Emil Pospíšil. Bývalí kolegovia na neho aj po rokoch spomínajú ako na hudobníka, ale aj ako na človeka, ktorý dokázal ľudí okolo seba ovplyvniť. Ako spomínaš na neho ty?
Emil měl úžasný pořádek ve věcech a také kouzlo chlapecké bezprostřednosti, něco jako Kalandra.
Čo boli, podľa teba, najpodarenejšie momenty v priebehu celej doterajšej tvorby?
Z každého období bych vybral několik písniček, kde se něco z toho stále stejného, o čem jsem se snažil zpívat, podařilo.
Kde sa hudobne nachádzaš dnes? Aké sú tvoje plány?
Do řádu krystalu ještě přibrat obyčejnost lidského společenství. Dva roky jsem dojížděl do továrny, do prostředí čtenářů bulvárních časopisů. Jestli jsme četli někdy poezii? Cha, cha... s tím si na nás nepřijdeš. My víme svoje. Přesto je jasné, že stojíte na stejné lodi času, tlachající pivaři i veršotepci. Zkoušíš tedy najít jazyk pro nějaký rozhovor.
Okrem hudby sa venuješ aj písaniu. Do akých nových teritórií ťa to privádza?
Ty příběhy z Neslyšících dětí jsou jakýmsi nostalgickým návratem do příběhů písniček z osmdesátých let. Ale zatímco dříve jsem se dostával k hudbě skrze literaturu, příběh, teď jsem se vracel k příběhu skrze hudbu. Velmi napínavé.
Čo pre teba predstavuje príroda a ako s ňou komunikuješ?
Mateřství. Někdo, z koho jsi se zrodil, a kdo si přesto vede ještě nějaký svůj neznámý, odtržený život, stejně jako ty se cítíš ve světě sám. Rozpojení v jednotě. Rozhovor, ve kterém si nevíš rady, zda tě ty stromy a voda opravdu slyší, zda tě nějak potřebují, tak jako ty je. Jestli tě také chtějí obejmout.
Oslovili ťa niektoré z východných filozofií? V čom si s nimi podvedome rezonoval už predtým a čo si v nich objavil nového?
Je to velké bohatství. Cítíš, že tu hloubku nemůžeš obsáhnout, ale z nějakého důvodu jsi i ve své malosti a zaslepenosti právě ty živým, citlivým průsečíkem, kterým tyto poklady vcházejí do světa. Z nějakého důvodu žijeme v době, kdy se nespojují jen nadnárodní společnosti, ale i duchovní proudy. Skrze náš individuální život.
Akí boli tvoji najväčší životní démoni?
Nevědomost.
Čo dnes považuješ za dôležité? Čo predpokladáš, že sa ešte môže zmeniť a čo už považuješ za definitívne?
Bude to znít asi divně v suvislosti s tou předchozí otázkou, ale to nalezené vědění je úžas z toho, že nic nevím. A že je to spojené s klidem a důvěrou, tedy pokud si to člověk v té chvíli opravdu uvědomuje. Ale možná je to pocit klidu jen proto, že ještě žijeme v bezpečí.
Martin Chrobák, Miloš Janoušek, Karel Markytán, Ján Boleslav Kladivo
1 Ztracený ve světě – Jablkoň
2 Země Nikoho – Žamboši
3 Čekání – Tara Fuki
4 Prvnička – Cimbálová muzika Stanislava Gabriela
5 Červen na Svaté – Jana Vébrová a Ivan Acher
6 Druhý břeh – Traband
7 Zvláštní ptáčci – Jarret
8 Kácení akátu – Hukl
9 Hotel Savoy – Fru Fru
10 Žlutý kopec – Květy
11 Tvůj stín – Minach
12 Balada o požárním hydrantu – ZVA 12-28 Band
13 Bitva na Tursku – Maraca
14 Fetišista – Tomáš Kočko & Orchestr
15 24 hodin volného času – Okrej
16 Místní blázen – Čankišou
17 Sedm havranů – Tomáš Kočko
