Vypsaná fiXa

Vypsanej fiXe to stále dobre hrá a píše. Nahrali šesť radových albumov, jedno koncertné DVD i CD. Spravili soundtrack k celovečernému filmu Bohdana Slámy Čtyri slunce. Založili si vlastný festival On The Road, prostredníctvom ktorého sa snažia pomôcť ľuďom s duševným ochorením v Pardubickom kraji. Koncertujú doma i v zahraničí. Najďalej hrali v Japonsku a prišli aj k nám na Slovensko. Spolu s prešovskou skupinou Chiki Liki Tu-A tu v novembri odohrali štyri klubové koncerty. Pre slovenských fanúšikov si pripravili novú skladbu „150 sekúnd slovenčiny“. A ako názov napovedá, nový song je celý v slovenskom jazyku. O turné i o tom, ako prebieha proces tvorby nových skladieb, sa s nami porozprával spevák Márdi.

vypsana-fixa
Ako vznikol názov Vypsaná fiXa? Čí to bol nápad sa takto pomenovať?
Když mi bylo asi dvanáct let, tak jsme s desetiletým bráchou od rodičů dostali nový přehrávač na kazety a s bráchou jsme zjistili, že to může i nahrávat. Udělali jsme celou kazetu s různými skřeky, třeba jak někdo zvrací, prdí a podobně. Tenhle náš projekt jsme pojmenovali Vypsaná fiXa. Časem se na to zapomnělo. Později, když jsem se seznámil s bubeníkem Pítrsem, tak jsme přes léto udělat jen takový neambiciózní projekt. Přemýšleli jsme, jak to pojmenovat a já si vzpomněl na tu kazetu a řekl, že to bude Vypsaná fiXa. Byla to spíš legrace.

Márdi, stále si „odvážny mladý muž na lietajúcej hrazde“, alebo si sa vekom stal obozretnejším?
Dvakrát ano. Snažím se lítat tak, abych se nerozmlátil tak často jako kdysi. Zlepšuju se, ale pořád se mám co učit. Občas prostě nedoletím kam bych chtěl, ale vždycky se zvednu a letím dál. Tak to asi bude celej život.
Vaše texty sú veľmi špecifické – hravé, priam až zvukomalebné, plné zaujímavých metafor a odkazov. Poslucháč vás vie podľa nich ihneď identifikovať. Čo ťa pri ich písaní inšpiruje?
Svět, ve kterém žiju. Ten venku i ten vevnitř. Moje město, moje duše, moje hlava. Melodie, situace, která trvá chvilku, ale stačí mě zasáhnout. Události, který zažiju já, moji blízcí nebo úplně cizí lidé, kteří se mi v tu chvíli jeví také blízcí, nebo spíš blízko mě. Těžko se to nějak popisuje. Prostě přijde „to“ a já sednu, vezmu tužku a papír a píšu. Jsem pozorovatel, sběrač nebo filtr? Co já vlastně vím.

Ako prebieha zrod nových piesní – máte zaužívané nejaké osvedčené postupy?
V poslední době jezdíme na soustředění na přehradu Seč. Je to bývalé komunistické letovisko. Teď se tam tak trochu zastavil čas, lidé už dávno jezdí jinam. Nahoře nad přehradou je kopec a na něm je malé studio našeho kamaráda Míly. Tam jednou za čas jedeme a nahráváme. Taky tam paříme. Ale děláme to i jinak-posíláme si demáče po netu nebo se z ničeho nic dohodneme a jedeme nahrávat k někomu, koho vůbec neznáme.

Debutovali ste v roku 2001 doskou a od tej doby ste vydali ďalších 5 radových albumov. Ku ktorému z nich sa rád vraciaš?
Abych se přiznal, tak si naše minulý desky moc nepouštím. Ale občas to udělám. Neumím vybrat, která pro mě znamená nejvíc. Mám je rád všechny. A můžu říct, že všechny stejně. Je to podobný jako rodiče, kteři vychovají své děti. Dají do toho všechno, oni pak vyrostou a žijou si svým vlastním životem a už není nezbytné vidět se každý den. Ale je dobrý se vidět. Teď jsem si nedávno pouštěl desku Krásu nesmírnou. Je to dobrá deska, ale s odstupem času vidí člověk zcela jasně to, že kdyby tam bylo o dvě písně méně, tak by ta deska byla ještě lepší. Ale jak jsem říkal-vlastní děti máme rádi i s malýma chybama.

Predposledný album „Klenot“ ste nahrali za desať dní v Anglicku. Za akú dobu vznikli „Detaily“ a čím sú iné ako predchádzajúce albumy?
Finální - technické natáčení ve studiu Sono trvalo podobnou dobu. Ale celkově jsme jim dali víc času. Jinak je ta deska jiná tím, že jsem se přestěhoval z centra našeho města na sídliště a o tom to vlastně celý je. Dotklo se to textů i zvuku. Hodně jsme rytmizovali. V některých písních tak, že jsme se snažili vytvořit a napodobit zvuky, které člověk slyší v paneláku ve dne nebo v noci. U vás to spravil Rišo Müller v piesni Po schodoch. My máme na desce ještě další nálady a pocity, které člověk na sídlišti zažije.

Ani nie po pol roku od vydania „Detailov“ ste prišli s EP „Čtyri slunce“, ktoré je soundtrackom k rovnomernému filmu Bohdana Slámy. Ako došlo k tejto spolupráci?
No, režisér Bohdan Sláma se přijel podívat na náš koncert do Strakonic. Tam propadl názoru, že bych byl dobrej herec a pozval mě na casting na hlavní roli do toho filmu. Já tam přišel, protože jsem si říkal, že bych to měl aspoň zkusit, ale asi to moc neklaplo. Ležel jsem v posteli s Aňou Geislerovou, říkal jí, že bych s ní chtěl mít miminko a cítil se jako idiot. Nicméně, s Bohdanem jsme potom zůstali v přátelských vztazích, s bubeníkem Pítrsem jsme za ním pak přijeli na statek, tam jsme hráli a on mi pak zavolal a navrhl, jestli bychom nechtěli složit titulní písničku, tak jsem ji za dvě minuty po položení sluchátka napsal, on byl nadšenej a chtěl i další hudbu dovnitř celýho filmu. To už byl ale takovej ping-pong, s kapelou jsme se zavřeli na chatě, nahráli jsme základy, trochu mu to nastínili. Pak jsme se furt scházeli s Bohdanem, kterej k tomu měl kupu připomínek. Nakonec se to povedlo dokončit a vzniklo úplně něco jinýho, než normálně hrajeme.

Všetkých šesť skladieb EP „Čtyri slunce“ vzniklo výhradne pre tento film, alebo sa medzi nimi nachádzajú aj piesne, ktoré sa na „Detaily“ nezmestili?
Všechny mimo jedné. Ta píseň se jmenuje Benzínka a nevešla se už asi na poslední tři desky. Ve filmu je několik situací, které se odehrávají na benzínových pumpách, tak nám najednou došlo, že přišel její čas. I text souvisí s celkovým stavem hlavního hrdiny a možná vlastně všech postav.

Album „Detaily“ i EP „Čtyri slunce“ vyšli okrem CD aj na vinyle. Priali si to fanúšikovia, alebo i vy sami patríte k zberateľom vinylov? Budete v tom pokračovať?
Je to tak, že jsme všichni velcí vinyloví příznivci. Hlavně bubeník Pítrs. Ten to celý rozjel. Určitě v tom hodláme dál pokračovat. Ukazuje se, že to byla dobrá cesta, protože prodáváme čím dál tím víc vinylů a čím dál tím mín cédéček.

Okrem Čiech koncertujete aj v zahraničí. Absolvovali ste napríklad aj krátke turné po Japonsku. Aké spomienky ste si priniesli zo zeme vychádzajúceho slnka a čím sa líšilo ich publikum od toho nášho?
Japonsko byla nejvíc exotická zem, v který jsme hráli. Byl to pro nás obrovskej zážitek. Kdo nezažil, tak to asi nemůže úplně pochopit. Třeba, jak to tam chodí na koncertech. Předkapela zajímá všechny, bar nikoho. Lidi intenzívně sledujou. Pozorovali jsme zvláštní pařící prvek. X lidí se chytne v kole za ruce a pak se z ničeho nic rozeběhnou proti sobě a v plný rychlosti do sebe narazí a pak popadaj rozházený po zemi. Okamžitě vstanou a jedou dál. A všichni mají kolem krku ručník, aby neobtěžovali svým potem ostatní. Vzájemná slušnost je tam hodně vysoko.

Sleduješ slovenskú hudobnú scénu? Kto ťa naposledy najviac zaujal?
Líbí se mi právě Chiki Liki Tu-A. Kdysi jsem hodně poslouchal první desku kapely Hex. V Čechách jsme odehráli mnoho koncertů s Horkýže Slíže. Náš bubeník má hodně rád Vidiek, Živé kvety a Polemic. Kytarista Mejla se hodně kamarádil s Laskym z Pary. Naposledy mě osobně zaujal asi před rokem koncert Longital. No, je toho celkem dost.

Ako je to, podľa teba, s popularitou slovenských kapiel v Čechách a českých na Slovensku?
Celkem dost slovenských kapel dosáhlo v Čechách hodně slušných výsledků. V současnosti jsou na tom nejlépe asi Horkýže Slíže. Obráceně to funguje mnohem hůř. Asi mají slovenské kapely lepší odbory než my (smiech). Ne vážně, slovenština zní Čechům velice libozvučně a melodicky. Prostě to na nás funguje. Ale mi to také nevzdáváme a pořád na Slovensko jezdíme. Nemáme tady tolik fanoušků jako v Čechách, ale už je to mnohem lepší, než na začátku. Člověk to prostě nesmí vzdát a pořád se musí snažit.

Tento rok bol už siedmy ročník festivalu On the Road, ktorého je Vypsaná fiXa spoluorganizátorom. Cieľom festivalu nie je len hudobná zábava pre široké spektrum publika, ale aj pomoc ľuďom s duševným ochorením v Pardubickom kraji. Táto myšlienka sa mi veľmi páči, preto ma zaujíma, čo bolo prvotným impulzom zorganizovať festival takéhoto druhu?
Impulzem bylo to, že jsme často hráli na benefičních akcích, které se pouze jako benefiční tvářily. Ve skutečnosti to bylo trochu jinak. Tak jsme se rozhodli, že si radši uspořádáme vlastní. V létě je právě festival „On the Road“ a na podzim pořádá Pítrs Animalfest. Pracuje totiž už roky v místním Ekocentru. Tenhle jeho festival vydělává peníze na poraněný zvířata. Takže vždycky víme, kolik se vybere a na co přesně to jde. Hlavní akcí je On The Road, ten vymýšlíme celej rok a jeho konání také podporuje hudební scénu našeho města. Je prostě dobrý, když se pardubické kapely a lidi kolem nich sejdou na jednom místě a výtěžek jde na dobrou věc.

Aké sú vaše najbližšie plány do budúcnosti? Môžeme sa v roku 2013 tešiť na novú dosku Vypsanej fiXy?
Bohužel ne. Novou desku vydáme nejdřív v roce 2014. Zatím jsme vydávali desky po dvou letech, tak teď to chceme o rok protáhnout a dát tomu víc času. Naše nejbližší plány? Pokud nebude 21.12. konec světa, tak na jaře vyrazíme na společné koncerty s kapelou Mňága a Ždorp.

Marek Kučera