Rómska balada pramení z rán, ktoré sa zhojili, ale nikdy neuzavreli

Ida Kelarová

kelarova
Váš najnovší album sa volá Rómska balada. Prečo ste zvolili práve baladu ako formu pre všetkých trinásť po sebe nasledujúcich piesní? Nie je toho smútku a tklivosti na jeden dúšok priveľa?
Romské písně a balady k sobě patří. Já je mám moc ráda a cítím k nim velkou úctu. Také jsem cítila potřebu vyjádřit a podělit se s lidma o hloubku každodenních příběhů, které patří k životu. Věřím, že hudba a zpěv jsou nejživějším vyjádřením života. Neznám jiný jazyk, který tuto hloubku a moc má.

O hudobný doprovod sa postaralo Škampovo kvarteto a Tomáš Kačo, rómsky klavirista akademickým vzdelaním, ktorý je aj autorom troch piesní. Zvyšok tvoria hlasy – sólové aj zborové. Žánrovo je hudba fúziou klasiky, popu, jazzu, to všetko okorenené rómskym harmonicko-melodickým rukopisom a výrazom. Mali ste nejaký predobraz, alebo ste k tejto netradičnej podobe dospeli sami? Akou cestou?
Dospěli jsem k tomu naprosto přirozeně. Nové písně vznikají, v podstatě jsou zrozené k tomu aby žili, proto je zpíváme po celém světě a nejen my, ale i lidé mají možnost zazpívat si tyto písně na našich workshopech. Postupně nás to společně navedlo na tuto cestu a my jsme ji náspedovali. Nic více komplikovaného se za tím neskrývá, přestože podvědomně to byl můj dlouholetý sen. Splnil se mě hlavně díky našemu mladému Tomáši Kačovi, který má k smutku zrovna tak blízko jako i já. Jeho hra na klavír mě proto také inspirovala a pomohla tento sen uskutečnit.
 
Hlavným autorom a aranžérom je i v tomto prípade gitarista a spevák Dezider Dužda. Ako vyzerá vaša spolupráca a, ak nerátame spev a fakt, že ste aj producentkou albumu, aký je váš podiel na výslednej podobe spoločného projektu?
Spolupráce z mé strany je tentokrát opravdu duševní záležitost. Dovolím si říct, že v tomto albu jsem cititelná v podobě duše, která všechny výrazné elementy, osobnosti a světy spojila neprůhlednou nitkou pokory.

Klasický charakter sláčikového kvarteta kontrastuje s naturálnym spôsobom rómskeho spevu a viachlasov, pritom nástroje aj spev cítia to isté. Sebe navzájom aj poslucháčovi odovzdávajú rovnakú emóciu. Ako sa vám to podarilo dosiahnuť?
Studovala jsem klasickou hudbu, která nesmírně ovlivnila můj život, oslovila mě a inspirovala. Co mě bohužel odradilo byla svázanost a nesvoboda projevu - mého ohně a vášně, citů a emočního vyjádření. Cítila jsem se jako ve vězení. Později jsem svoji svobodu našla v mé „cikánské” krvi a vyrazila jsem po svobodné, nesvázané, neukázněné umělecké cestě, která mě byla přirozenější a určitě svobodnější. Spojení těchto dvou světů, dvou kultur, dvou hlasů je propojeno v tomto albu. Bolavé tóny, které mohou v některých místech znít jako surové, v písni naopak ozdraví a pohladí právě kontrast smyčcového kvarteta.Věřím, že šichni jsme zraňováni a pramen této tvorby leží právě v těchto bolavých ranách, které se sice zhojili ale nikdy neuzavřeli.
Moc bych si přála aby poslech této hudební výpovědi na našem společném albu byla lidem útěchou a pohlazením v jejich těžkých životních chvílích, kdy se většinou cítíme být tolik sami.
 
Nie je to po prvý krát, čo rómsky hudobný naturel kombinujete s ďalšími žánrami. Okrem klasickej hudby to v nedávnej minulosti boli aj jazz a blues. Máte vo svojich predstavách pre poslucháčov pripravené nejaké ďalšie prekvapenia?
Co mě na hudbě fascinuje je svoboda. Od jazzového alba, které nám vyšlo na konci roku 2009, je to k letošní Romské baladě v podstatě  extrémní skok. Věřím, že v roce 2011 nás čeká opět další posun, který zatím jen pokorně následuji a jsem otevřená tomu co vznikne, co se znovu zrodí. Jsem šťastná a nesmírně vděčná.

Martin Chrobák