Honza Žamboch
Príbehy hudbe pomáhajú
24.10.2013 Filed in: Články
Jan Žamboch je pesničkár z moravského Vsetína, ústredná postava skupiny Žamboši, ale aj šikovný gitarista, víťaz Gitariády 2011 v kategórii akustická gitara. Honzo je človek, ktorému nechýbajú bláznivé nápady, a čo je dôležité, ani pevná vôľa pre ich systematické dotiahnutie do cieľa. Vďaka týmto vlastnostiam a Honzovej láske k lesu sa dnes môžeme zoznámiť s jeho inštrumentálnym albumom Guitar & Forest. Albumom, ktorým sa môžeme nechať inšpirovať a zaviesť na zaujímavé miesta.
Čo to je Guitar & Forest a ako si k tomuto nápadu dospel?
Guitar & Forest je moje loňské celoroční dobrodružství. Jsem profesně lesník, les a stromy v něm mne vždy fascinovaly. Na kytaru hraju zhruba od patnácti a mé zájmy a lásky se de facto v projektu Guitar & Forest propojily. Konečně vše zapadlo do sebe. Vypravil jsem se s kytarou a „nahrávačem“ každý měsíc do druhově různých lesů a zaznamenal tam kytarovou skladbu, včetně ambientu prostředí. Ctil jsem všechny překážky lesa a počasí. Nahrál jsem vše na jeden zátah, bez jediného střihu, vše s důrazem na náladu a autentičnost místa a času. Říkal jsem si: „Dokonalých nahrávek ze studií jsou plné regály, vyražme do lesů, tam se ukáže!“
Nahrávať gitaru v lese bola čisto tvoja idea, alebo je to nejaký zavedený svetový formát?
Nevím, zda už někdy napadlo ve světě někoho něco podobného realizovat… Rozhodně o podobném konceptu nevím. Na profilu soundcloud.com/guitar-and-forest/sets/guitar-forest se mi sbírají posluchači a fanoušci ze všech stran planety. Inu, asi to byl fajn nápad! A třeba tím nahráváním v lese někoho inspiruju.
Prečo si si nahrávanie komplikoval pobytom v lese, nedalo sa nahrať najprv prales a potom gitaru v komforte štúdia?
Chtěl jsem, aby měla deska příběh. Přidanou hodnotu. Chtěl jsem být při nahrávání poctivý a nepodvádět studiem. Kdo někdy nahrával ve studiu, ví jak to svádí stříhat... Chtěl jsem mít dobrý zvuk, ale přirozený bez reverbů a drahých studiových kompresorů. Chtěl jsem si sáhnout na dno svých kytarových schopností a nahrávání venku byla výzva. Chtěl jsem udělat album, jaké tu ještě nikdy nebylo. Myslím, že se mi většina z mých cílů a snů splnila.
Ako si ladil jednotlivé skladby s rôznymi druhmi prostredia a ročného obdobia? Boli už pesničky hotové, alebo vznikali na mieste z improvizácií?
Bylo by to krásné, kdybych byl tak dobrý, abych zvládl vytáhnout z hlavy a srdce na místě v lese, každý měsíc jednu smysluplnou skladbu, která by měla hlavu a patu. Já měl vše raději vymyšlené předem, většinou tak cca z 80%, takže někdy jsem měnil konce, začátky a hýbal s tempy. Protože znám své hranice. Vymýšlení skladby v mínus pěti v pralese bych také třeba nemusel přežít. Na jaře by mě tam našli… Nápady by nemusely přijít a mráz je na hmatníku pěkná svině! Většinou jsem harmonii měl laděnou spíše ke stromům, tedy k druhu lesa, než k měsícům a ročnímu období, a pár jich vzniklo také jako inspirace počasím, nebo představou místa, kam jsem poté jel. Zjistil jsem, že jít nahrávat do lesa je trochu jako jít na lov. Člověk se na vše dívá jinýma očima, poslouchá zvuky a dech lesa jinýma ušima, než klasický návštěvník. Bylo to, jako by se mi na chvíli při nahrávání zlepšilo periferní vidění a zdokonalil sluch. Slyšel jsem myši v trávě, letadla daleko za obzorem, psy z vesnice kdesi za kopcem. Zažíval jsem magické okamžiky a potkával v koutcích oka bytosti, které se přicházely dívat, co to tam vyvádím.
Akú techniku si použil na záznam? Nahrávalo sa všetko naraz - gitara aj ambient?
Nejdříve jsem si pohrával s myšlenkou, brát sebou do lesa zvukaře s pěti mikrofony a nějakým multitrack nahrávacím zařízením. Ale nakonec (a díky Bohu) zvítězil zdravý rozum a jednoduchost. Nahrával jsem na stereofonní recorder od Rolanda – R-09HR s redukcí pro mikrofonní stojan, který byl nutný, kytaru jsem nabíral hodně „nablízko“. Když byla hotová kytara a zahrál jsem verzi, o které jsem byl přesvědčený, že v sobě „něco“ má, byl na řadě ambient. Změnil jsem citlivost na recordéru a nechal ho třeba půl hodiny snímat prostředí. Odešel jsem někam bokem a půl hodinky si potichu přemýšlel, nadával si v duchu, že jsem měl třeba více trénovat, meditoval a tak. Doma jsem jen vyexportoval wavky, vybral verzi kytary a poslechl si ambient lesa. A jen jsem kytaru umístil beze střihu (vše absolutně bez halu) do míst, kde se třeba v nahrávce ambientu něco zajímavého dělo a smíchal to. A na CD je toho mimohudebního na rozšifrovávání opravdu spousty. Takže když to zrekapituluju: Kytara (Martin D18), rekordér s redukcí a mikrofonní stojan. R-09HR má podezřele čistý zvuk. Kamarád zvukař z jednoho studia mne seřval, ať mu ty svoje „lesněnky“ neposílám, že on utrácí strašný prachy za výbavu ve studiu a já mu pošlu todle. Prý: „Dyť takle začnou jezdit do lesů všichni a já přídu o kšefty!“ Sranda a lesu zdar!
Pomáhal ti pri tom niekto?
V rovině příprav a konzultací mi předem pomohlo mnoho lidí. Mailoval jsem s kytaristy a zvukaři. Dlouho jsem si to v hlavě připravoval. Kolem záznamu v terénu jsem si tančil sám. Ale podporu jsem venku potřeboval. Jednak jsem chtěl, aby na místě nahrávky vzniklo pár fotografií, které zachytí barevnou náladu lesa a panoramu. A také byla potřeba podpora psychická, když se třeba někdy nedařilo nahrávat, byl hlad, nebo byla zima a bylo třeba přikládat na oheň. Nejvíce se mnou projezdila má žena Stanislava, která je také autorkou spousty krásných obrázků. Když nemohla, vždy se našel nadšený fotograf a pomohl mi.
Čo ostatné, nehudobné prvky výbavy?
Hodně záleželo na ročním období. V lednu v pralese bych bez sněžnic neudělal ani krok, bylo tam metr a půl čerstvého sněhu. Jelikož jsem zvolil k první nahrávce přírodní rezervaci, oheň nepřipadal v úvahu, nahrával jsem v rukavicích s odstřihnutými konci prstů a hřál si ruce termopolštářky. Termoska a horký čaj byl naprosto nepostradatelný. GPS jsem potřeboval k tomu, aby mne dovedla na vybrané místo, a také jsem si potřeboval zaznamenat přesné GPS souřadnice (důvod vysvětlím později). V některých skladbách jsem používal různé vychytávky, například tzv. harmonic capo, které hraje flažolety,
e-bow, speciální cymbálek vlastní konstrukce, který se přichytí na ozvučnou desku a kýváním cinká o struny, nebo skleněný teploměr, který dokáže zahrát na kytaru jako housle. Vyřádil jsem se!
Existuje mapka miest kde vznikli záznamy?
Mapa neexistuje, avšak na CD v bookletu jsou u každého tracku GPS souřadnice. Propojil jsem totiž svůj nápad s českou geokešingovou komunitou. Na místě nahrávky byla profesionály z řad kešerů založena mystery keš věnovaná druhu stromu, kterému je skladba věnovaná. Pro prvonálezce je v ní schovaný jako bonus flash disk s hudebním překvapením. Zkrátka, kdo si hraje, nezlobí a chodí po lese. Takže, kdo chce navštívit místa nahrávek, klidně může!
Čo nám napovedia názvy jednotlivých trackov?
Názvy tracků jsou vždy názvy stromů v univerzální řeči přírodovědců – latině. Jsem lesník, pokoušel jsem se dostat na dendrologii, takže s latinou problém nemám. Celý booklet je v angličtině, ale názvy jsem v latině chtěl. Myslím, že to patří k zájmu o přírodu. Co song, to strom, který je v navštíveném lese typický, nebo lesní porost zdobí jako šperk. Vybíral jsem zajímavá místa, lesy a stromy. Například jedle v pralese pamatují Marii Terezii, vrbový háj poblíž Jevišovky je magické místo - není u nás jiný souvislý porost starých vrb, nebo borovice na písčinách poblíž Bzence. Stojí za to je navštívit. Hledat ta místa bylo také dobrodružné. Moc mi pomohl internet a lidé v místech, kam jsem se vypravoval. Vždy si vyslechli můj příběh, podivovali se mému šílenství a nakonec vyprávěli a vyprávěli. Dostal jsem spoustu tipů a slyšel zajímavé příběhy krajiny a lidí v ní. Možná by to bylo i na knížku. Já ale hraju, takže třeba na důchodě…
Aký význam pripisuješ celej tejto snahe?
Význam… Inu, dělal jsem si tím bláznivým nápadem radost celý rok 2012, s vydáním alba radost pokračuje. Zlepšil jsem si kytarovou techniku. Přeju si, aby skladby nenudily, aby se člověk s nimi při poslechu proletěl lesy. Samozřejmě vím, že nejsem žádný virtuóz a že je milion kytaristů, kteří by to zvládli lépe. Naučilo mne to pokoře, co doma nenacvičíš v lese v mrazu, či s komárem na nose, nezahraješ. Věřím, že to celé dohromady může kytaristy a lidi, kteří hledají novou muziku zaujmout, stejně jako to bavilo mne. Nečekám zázraky, konkurence je obrovská, stačí vystrčit nos za hranice republiky. Síť youtube je virtuózních hráčů plná. Ale na druhou stranu, proč svůj nápad a harmonie neposlat do světa? Ten příběh kolem tomu může pomoci…
Mne v skladbách občas zasvietili Michael Hedges, Al DiMeola a Paco de Lucia. Sú aj ďalší gitaristi, ktorí ťa inšpirovali?
Ano, dobře jsi poslouchal. Hedges je velký učitel všech hráčů tappingových technik na akustické kytaře. Mám jeho hudbu moc rád. Také proto, že to byl nejen skvělý kytarista, ale také výborný skladatel a tvůrce hudby. Zajímám se o flamenko a osvojuju si pomaličku techniky jako alzapua, abanico atd… Jde to hodně pomalu, hraju to umělými nehty na kovové struny. Jsem založen spíše rytmicky, mám lepší pravačku, než levačku. Z kytaristů, kteří mne ovlivnili, jsou to dále třeba John Buttler nebo Tommy Emmanuel. Objevil jsem si nedávno v Brazílii kytaristu, který se jmenuje Yamandu Costa. To je tedy opravdu masakr. Ale nesnažím se je kopírovat, spíše obohacovat různými technikami svůj vlastní styl.
Prečo fingerstyle? Dalo by sa na obale uviesť „No plectrum“?
Trsátko mne nikdy nebavilo. Říkám si, proč mít jedno, když můžu mít rovnou čtyři. I když samozřejmě i trsátko má své výhody a je mnoho virtuózů u kterých mi padá čelist. Bireli Lagrene, Beppe Gambetta, je jich spoustu. Já jdu ale jinudy. Chodím do nehtového studia a nosím u sebe čtyři trsa, které nikdy neztratím.
Z akých zdrojov bol vznik album financovaný?
Z části díky příspěvkům lidí na českém crowdfundingovém serveru www.kreativcisobe.cz. Za měsíc jsem vybral na tento projekt kolem sedmdesáti tisíc. Zbylá část byla z vlastních zdrojů. Díky nebývalé rychlosti a zájmu jsme se rozhodli vyrobit i vinyl v nákladu 250 ks pro fajnšmekry, co to umí s gramofonem. Myslím, že není mnoho takových alb na vinylu.
Aké máš s nahrávkou plány? Kam by si ju chcel posunúť a koho by mohla osloviť?
Deska vyšla na malém labelu ArtUž! přesně 1. 5. 2013. Jednáme s vydavatelstvími venku, v Německu, v Kanadě… Bylo by hezké dostat album do distribuce za oceánem. Ale to jsou zatím jen zbožná přání, třeba to vůbec nevyjde. Uvidíme. Oslovení by mohli být jak kytaristé, tak lidé hledající kytarovou hudbu. Těžko předem odhadovat, nicméně zaměření je jasné. Je to akustická kytarová deska s lesním příběhem. A teď se o ní dozvěděli i čtenáři Populáru. Co bude dál je ve hvězdách. Já se nechám překvapit.
Čo to je Guitar & Forest a ako si k tomuto nápadu dospel?
Guitar & Forest je moje loňské celoroční dobrodružství. Jsem profesně lesník, les a stromy v něm mne vždy fascinovaly. Na kytaru hraju zhruba od patnácti a mé zájmy a lásky se de facto v projektu Guitar & Forest propojily. Konečně vše zapadlo do sebe. Vypravil jsem se s kytarou a „nahrávačem“ každý měsíc do druhově různých lesů a zaznamenal tam kytarovou skladbu, včetně ambientu prostředí. Ctil jsem všechny překážky lesa a počasí. Nahrál jsem vše na jeden zátah, bez jediného střihu, vše s důrazem na náladu a autentičnost místa a času. Říkal jsem si: „Dokonalých nahrávek ze studií jsou plné regály, vyražme do lesů, tam se ukáže!“
Nahrávať gitaru v lese bola čisto tvoja idea, alebo je to nejaký zavedený svetový formát?
Nevím, zda už někdy napadlo ve světě někoho něco podobného realizovat… Rozhodně o podobném konceptu nevím. Na profilu soundcloud.com/guitar-and-forest/sets/guitar-forest se mi sbírají posluchači a fanoušci ze všech stran planety. Inu, asi to byl fajn nápad! A třeba tím nahráváním v lese někoho inspiruju.
Prečo si si nahrávanie komplikoval pobytom v lese, nedalo sa nahrať najprv prales a potom gitaru v komforte štúdia?
Chtěl jsem, aby měla deska příběh. Přidanou hodnotu. Chtěl jsem být při nahrávání poctivý a nepodvádět studiem. Kdo někdy nahrával ve studiu, ví jak to svádí stříhat... Chtěl jsem mít dobrý zvuk, ale přirozený bez reverbů a drahých studiových kompresorů. Chtěl jsem si sáhnout na dno svých kytarových schopností a nahrávání venku byla výzva. Chtěl jsem udělat album, jaké tu ještě nikdy nebylo. Myslím, že se mi většina z mých cílů a snů splnila.
Ako si ladil jednotlivé skladby s rôznymi druhmi prostredia a ročného obdobia? Boli už pesničky hotové, alebo vznikali na mieste z improvizácií?
Bylo by to krásné, kdybych byl tak dobrý, abych zvládl vytáhnout z hlavy a srdce na místě v lese, každý měsíc jednu smysluplnou skladbu, která by měla hlavu a patu. Já měl vše raději vymyšlené předem, většinou tak cca z 80%, takže někdy jsem měnil konce, začátky a hýbal s tempy. Protože znám své hranice. Vymýšlení skladby v mínus pěti v pralese bych také třeba nemusel přežít. Na jaře by mě tam našli… Nápady by nemusely přijít a mráz je na hmatníku pěkná svině! Většinou jsem harmonii měl laděnou spíše ke stromům, tedy k druhu lesa, než k měsícům a ročnímu období, a pár jich vzniklo také jako inspirace počasím, nebo představou místa, kam jsem poté jel. Zjistil jsem, že jít nahrávat do lesa je trochu jako jít na lov. Člověk se na vše dívá jinýma očima, poslouchá zvuky a dech lesa jinýma ušima, než klasický návštěvník. Bylo to, jako by se mi na chvíli při nahrávání zlepšilo periferní vidění a zdokonalil sluch. Slyšel jsem myši v trávě, letadla daleko za obzorem, psy z vesnice kdesi za kopcem. Zažíval jsem magické okamžiky a potkával v koutcích oka bytosti, které se přicházely dívat, co to tam vyvádím.
Akú techniku si použil na záznam? Nahrávalo sa všetko naraz - gitara aj ambient?
Nejdříve jsem si pohrával s myšlenkou, brát sebou do lesa zvukaře s pěti mikrofony a nějakým multitrack nahrávacím zařízením. Ale nakonec (a díky Bohu) zvítězil zdravý rozum a jednoduchost. Nahrával jsem na stereofonní recorder od Rolanda – R-09HR s redukcí pro mikrofonní stojan, který byl nutný, kytaru jsem nabíral hodně „nablízko“. Když byla hotová kytara a zahrál jsem verzi, o které jsem byl přesvědčený, že v sobě „něco“ má, byl na řadě ambient. Změnil jsem citlivost na recordéru a nechal ho třeba půl hodiny snímat prostředí. Odešel jsem někam bokem a půl hodinky si potichu přemýšlel, nadával si v duchu, že jsem měl třeba více trénovat, meditoval a tak. Doma jsem jen vyexportoval wavky, vybral verzi kytary a poslechl si ambient lesa. A jen jsem kytaru umístil beze střihu (vše absolutně bez halu) do míst, kde se třeba v nahrávce ambientu něco zajímavého dělo a smíchal to. A na CD je toho mimohudebního na rozšifrovávání opravdu spousty. Takže když to zrekapituluju: Kytara (Martin D18), rekordér s redukcí a mikrofonní stojan. R-09HR má podezřele čistý zvuk. Kamarád zvukař z jednoho studia mne seřval, ať mu ty svoje „lesněnky“ neposílám, že on utrácí strašný prachy za výbavu ve studiu a já mu pošlu todle. Prý: „Dyť takle začnou jezdit do lesů všichni a já přídu o kšefty!“ Sranda a lesu zdar!
Pomáhal ti pri tom niekto?
V rovině příprav a konzultací mi předem pomohlo mnoho lidí. Mailoval jsem s kytaristy a zvukaři. Dlouho jsem si to v hlavě připravoval. Kolem záznamu v terénu jsem si tančil sám. Ale podporu jsem venku potřeboval. Jednak jsem chtěl, aby na místě nahrávky vzniklo pár fotografií, které zachytí barevnou náladu lesa a panoramu. A také byla potřeba podpora psychická, když se třeba někdy nedařilo nahrávat, byl hlad, nebo byla zima a bylo třeba přikládat na oheň. Nejvíce se mnou projezdila má žena Stanislava, která je také autorkou spousty krásných obrázků. Když nemohla, vždy se našel nadšený fotograf a pomohl mi.
Čo ostatné, nehudobné prvky výbavy?
Hodně záleželo na ročním období. V lednu v pralese bych bez sněžnic neudělal ani krok, bylo tam metr a půl čerstvého sněhu. Jelikož jsem zvolil k první nahrávce přírodní rezervaci, oheň nepřipadal v úvahu, nahrával jsem v rukavicích s odstřihnutými konci prstů a hřál si ruce termopolštářky. Termoska a horký čaj byl naprosto nepostradatelný. GPS jsem potřeboval k tomu, aby mne dovedla na vybrané místo, a také jsem si potřeboval zaznamenat přesné GPS souřadnice (důvod vysvětlím později). V některých skladbách jsem používal různé vychytávky, například tzv. harmonic capo, které hraje flažolety,
e-bow, speciální cymbálek vlastní konstrukce, který se přichytí na ozvučnou desku a kýváním cinká o struny, nebo skleněný teploměr, který dokáže zahrát na kytaru jako housle. Vyřádil jsem se!
Existuje mapka miest kde vznikli záznamy?
Mapa neexistuje, avšak na CD v bookletu jsou u každého tracku GPS souřadnice. Propojil jsem totiž svůj nápad s českou geokešingovou komunitou. Na místě nahrávky byla profesionály z řad kešerů založena mystery keš věnovaná druhu stromu, kterému je skladba věnovaná. Pro prvonálezce je v ní schovaný jako bonus flash disk s hudebním překvapením. Zkrátka, kdo si hraje, nezlobí a chodí po lese. Takže, kdo chce navštívit místa nahrávek, klidně může!
Čo nám napovedia názvy jednotlivých trackov?
Názvy tracků jsou vždy názvy stromů v univerzální řeči přírodovědců – latině. Jsem lesník, pokoušel jsem se dostat na dendrologii, takže s latinou problém nemám. Celý booklet je v angličtině, ale názvy jsem v latině chtěl. Myslím, že to patří k zájmu o přírodu. Co song, to strom, který je v navštíveném lese typický, nebo lesní porost zdobí jako šperk. Vybíral jsem zajímavá místa, lesy a stromy. Například jedle v pralese pamatují Marii Terezii, vrbový háj poblíž Jevišovky je magické místo - není u nás jiný souvislý porost starých vrb, nebo borovice na písčinách poblíž Bzence. Stojí za to je navštívit. Hledat ta místa bylo také dobrodružné. Moc mi pomohl internet a lidé v místech, kam jsem se vypravoval. Vždy si vyslechli můj příběh, podivovali se mému šílenství a nakonec vyprávěli a vyprávěli. Dostal jsem spoustu tipů a slyšel zajímavé příběhy krajiny a lidí v ní. Možná by to bylo i na knížku. Já ale hraju, takže třeba na důchodě…
Aký význam pripisuješ celej tejto snahe?
Význam… Inu, dělal jsem si tím bláznivým nápadem radost celý rok 2012, s vydáním alba radost pokračuje. Zlepšil jsem si kytarovou techniku. Přeju si, aby skladby nenudily, aby se člověk s nimi při poslechu proletěl lesy. Samozřejmě vím, že nejsem žádný virtuóz a že je milion kytaristů, kteří by to zvládli lépe. Naučilo mne to pokoře, co doma nenacvičíš v lese v mrazu, či s komárem na nose, nezahraješ. Věřím, že to celé dohromady může kytaristy a lidi, kteří hledají novou muziku zaujmout, stejně jako to bavilo mne. Nečekám zázraky, konkurence je obrovská, stačí vystrčit nos za hranice republiky. Síť youtube je virtuózních hráčů plná. Ale na druhou stranu, proč svůj nápad a harmonie neposlat do světa? Ten příběh kolem tomu může pomoci…
Mne v skladbách občas zasvietili Michael Hedges, Al DiMeola a Paco de Lucia. Sú aj ďalší gitaristi, ktorí ťa inšpirovali?
Ano, dobře jsi poslouchal. Hedges je velký učitel všech hráčů tappingových technik na akustické kytaře. Mám jeho hudbu moc rád. Také proto, že to byl nejen skvělý kytarista, ale také výborný skladatel a tvůrce hudby. Zajímám se o flamenko a osvojuju si pomaličku techniky jako alzapua, abanico atd… Jde to hodně pomalu, hraju to umělými nehty na kovové struny. Jsem založen spíše rytmicky, mám lepší pravačku, než levačku. Z kytaristů, kteří mne ovlivnili, jsou to dále třeba John Buttler nebo Tommy Emmanuel. Objevil jsem si nedávno v Brazílii kytaristu, který se jmenuje Yamandu Costa. To je tedy opravdu masakr. Ale nesnažím se je kopírovat, spíše obohacovat různými technikami svůj vlastní styl.
Prečo fingerstyle? Dalo by sa na obale uviesť „No plectrum“?
Trsátko mne nikdy nebavilo. Říkám si, proč mít jedno, když můžu mít rovnou čtyři. I když samozřejmě i trsátko má své výhody a je mnoho virtuózů u kterých mi padá čelist. Bireli Lagrene, Beppe Gambetta, je jich spoustu. Já jdu ale jinudy. Chodím do nehtového studia a nosím u sebe čtyři trsa, které nikdy neztratím.
Z akých zdrojov bol vznik album financovaný?
Z části díky příspěvkům lidí na českém crowdfundingovém serveru www.kreativcisobe.cz. Za měsíc jsem vybral na tento projekt kolem sedmdesáti tisíc. Zbylá část byla z vlastních zdrojů. Díky nebývalé rychlosti a zájmu jsme se rozhodli vyrobit i vinyl v nákladu 250 ks pro fajnšmekry, co to umí s gramofonem. Myslím, že není mnoho takových alb na vinylu.
Aké máš s nahrávkou plány? Kam by si ju chcel posunúť a koho by mohla osloviť?
Deska vyšla na malém labelu ArtUž! přesně 1. 5. 2013. Jednáme s vydavatelstvími venku, v Německu, v Kanadě… Bylo by hezké dostat album do distribuce za oceánem. Ale to jsou zatím jen zbožná přání, třeba to vůbec nevyjde. Uvidíme. Oslovení by mohli být jak kytaristé, tak lidé hledající kytarovou hudbu. Těžko předem odhadovat, nicméně zaměření je jasné. Je to akustická kytarová deska s lesním příběhem. A teď se o ní dozvěděli i čtenáři Populáru. Co bude dál je ve hvězdách. Já se nechám překvapit.
Martin Chrobák
