Teória odrazu: komplet...
04.08.2012 Filed in: Články
Teória Odrazu v tomto roku obnovuje na pár vystúpení, vrátane Pohody, svoju činnosť pri príležitosti vydania tohto CD v pôvodnej zostave: Peter „Šteko“ Štekláč – spev, poľnica; Julo Fujak – basgitara; Peter „Varso“ Varsavik – gitara, klávesy a Vlado Šustek – bicie. No my sa vrátime do doby spred 20 rokov, kedy ku spomínanej LP napísal text člen legendárnych Extempore, Kilhets a MCH Bandu, Mikoláš Chadima. Jeho komentár vychádza v tlači teraz prvýkrát v neskrátenej verzii...
Teoria Odrazu – od razu?
Kdo byl někdy za blátivé zimy v Čadci, asi mi dá za pravdu, že to není město, v kterém by se člověk zrovna dobře cítil. Typická zkurvenina bolševický „urbanistiky“. Centrum – pár starých a zanedbaných domů – obklopené bez ladu a skladu sadou krabic. V nich „vymoženosti“ socializmu. Normované byty pro „nového člověka“. A mezi tím i předimenzovaný kulturní dům a mezi jeho zaměstnanci snažící se o…? O výchovu „nového člověka“? Ne. O co tedy? O jistou kultivaci obyvatelstva, které až na pár výjimek na něco takového zvysoka kašle a odcizené město si zlidšťuje především chlastem. A jen blázen by se tomu divil. O to zajímavější bývá výsledek, když se v podobném reálněsocialistickém městě najde pár lidí, na nichž se práce kulturních „buditelů“ podepíše. Pár lidí, kteří se nenechají okolím zlomit, nerezignují a snaží se s ním vyrovnat jinak než je v kraji obecně zvykem. V případě skupiny Teoria Odrazu je prostředkem onoho vyrovnávání hudba.
Koncem února 1990 jsem hrál poprvé v zmíněném kulturním domě. Depresivně působící město, převeliký sál kulturáku zaplněný snad čtyřiceti posluchači, z větší části místní učňovskou mládeží, která nevěděla co si má o nás myslet… To všechno přispělo k našemu pocitu hostů z jiné planety. K odcizení, které jsme se snažili vyřešit oním „obecním zvykem“. Až na druhý den jsme zjistili, že žádná jiná planeta se nekoná. Že jsme na zemi, kde člověk najde spřízněnou duši všude. Jednou z pracovnic-neúřednic kulturního domu jsme byli pozváni na oběd a potkali tam pár mladých, zbytečně nesmělých kluků. Chtěli nám pustit demonahrávku jejich skupiny. Přiznám se, že jsem k magnetofonu odcházel dost nerad. Nedomníval jsem se totiž, že uslyším něco mimořádného a byl jsem celý nesvůj z toho, jak budu říkat ono nic neříkající „je to docela dobrý“, abych sympatický kluky nezklamal a neutlumil jejich nadšení pro věc.
Ale všechno bylo jinak. Překvapení bylo dokonalý! Že od tak mladejch kluků uslyším nahrávku překvapivě vyzrálý kapely, navíc kapely „alternativní“, jak se říká…, kdo to mohl tušit? Prvním šokem byla instrumentální zdatnost zúčastněných hudebníků – to mě překvapuje vždycky, protože jsem instrumentalista dost mizernej – druhým šokem byl exaltovaný, místy až hysterický, přitom však řemeslně perfektně zvládnutý zpěv. Ale nejvíc jsem byl vyvalenej z toho, že kapela měla styl a nahrávka atmosféru. Když jsem se o rok později dozvěděl, že kapela bude vydávat LP, měl jsem strach, jestli se vše z toho, co jsem kdysi slyšel a co se mi tak líbilo, podaří přenést na černý kotouč. Ale ani v tomto případě nebyli moje obavy na místě.
Nevím sice, jak si kluci počínali ve studiu, ale to co se hrne z desky, vypadá na práci zkušenejch profíků. Což není u debutantů žádná samozřejmost. Ale pochvalu si zaslouží i osazenstvo brněnského studia „U hodné babičky“. Co jsem dosud napsal, neznamená, že kdybych dělal kaple producenta, tak bych spokojeně seděl a mlel si mlejnek. Jistě bych jim do toho kecal. Snažil bych se kluky přesvědčit, aby na LP zařadili alespoň jednu „lyričtější“ a pomalejší skladbu, jakýsi oddychovej čas v „hrnbě“, která se na člověka valí. U některých skladeb bych doporučil jednodušší instrumentaci, aby se zbavili „přefintování“, které z nich může dělat od sebe dosti těžko rozeznatelné kusy. Snažil bych se je přesvědčit, že není nutné v sobě za každou cenu potlačovat vliv domácí hudební tradice. Tam, kde se objeví alespoň její náznak (např. Čo vravia), je výsledek vynikající. A nakonec bych s nima diskutoval o textech. Některé na mně působí dost křečovitě (Špióni, Len tak z nudy). Jakoby neměli přesvědčivé duchovní zázemí. Ale producentem jsem nebyl. Přesto pokládám LP Teória Odrazu za jednu z nejlepších prvotin domácích kapel (vydaných pražskou firmou Globus International).
Nechápu jenom jednu věc. Proč si tuto příležitost nechala utéct gramofonová firma slovenská? Vždyť tahle kapela, spolu s Bez ladu a skladu, vytvářejí základ toho, čemu se bude říkat Slovenská alternativní rocková scéna. Navíc mám dojem, že po dlouhé nadvládě popových kapel se na Slovensku konečně objevili pokračovatelé toho, co bylo rozbito okupací a normalizací. Totiž pokračovatelé snahy o původní slovenskou rockovou muziku, tak jak ji na přelomu 60-70tých let, v časových souvislostech pravděpodobně na vyšší úrovni, představovali Soulmeni Deža Ursinyho a Zvonky zvoňte Prúdov. Firmě, která bude tuto a ji podobné kapely vydávat, jistě nehrozí milionářská daň. Ale domnívám se, že tyto kapely mohou přispět k jejímu dobrému jménu. O jejich vydavateli se bude říkat: „nemyslí jen na kšeft, vydává i zajímavou muziku“.
Dominující náladou LP skupiny Teória Odrazu je vztek. Rozzlobení mladí kluci z Čadce mají proč se vztekat. Rozesraný lidský vztahy, zpustošená města, morální bída… dědictví bolševizmu. To vše dává jejich vzteku plné oprávnění. A protože ke „ZMĚNĚ“ nestačí jenom svrhnout režim, ale je to záležitost „sebekultivace“ každého jednotlivce, bude asi dost dlouho trvat, než se důvody ke vzteku alespoň o něco zmenší. Vztek skupiny Teória Odrazu je však očistný, a proto se domnívám, že hned tak nezestárne.
Mikoláš Chadima, 1991
