Metódy a náčinie
Trent Reznor
04.08.2012 Filed in: Články
Perfekcionalista se smyslem pro detail, melodik s citem pro atmosféru - tak by se dal stručně charakterizovat Trent Reznor jako muzikant. Ve své tvorbě dokázal několikrát spojit v podstatě jednoduchou, ale něčím unikátní melodii s napětím a atmosférou způsobem, který dává fanouškům po celém světě pocit jeho naprosté výjimečnosti. To vše doplňuje jeho záliba v unikátních a ne moc rozšířených zařízeních a nástrojích, stejně tak schopnost obklopovat se lidmi, kteří jeho snahu dokáží podpořit, případně dát jí další rozměr.
Z těch lidí, kteří se okolo Trenta pohybují, nebo pohybovali v minulosti, bych rád zmínil dva. Atticus Ross je jméno, které se objevilo po boku Reznora hlavně díky spolupráci na soundtracku The Social Network, nebo The Girl with the Dragon Tattoo. Nutno však poznamenat, že spolu začali spolupracovat již v roce 2005 na albu With Teeth, kde Ross figuruje jako producent a programátor. Tak tomu bylo vpodstatě i u následujících alb NIN s výjimkou Ghosts I-IV, kde se Ross podílel i autorsky. Následoval dlouho utajovaný projekt How to Destroy Angels, kde již Ross figuruje jako plnohodnotný člen. Sám Ross má na kontě soundtrack k filmu The Book Of Eli a v současné době připravuje muziku k filmu 47 Ronin.
Druhým, kterého zmíním, je Alessandro Cortini. Po dokončení studií hry na kytaru se začíná věnovat syntetizátorům a tento zájem ho drží dodnes. Alessandro přichází do NIN v roce 2004 a přináší s sebou modulární systém Buchla 200e. Ten je v podstatě nosným prvkem songu The Hand That Feeds z alba With Teeth a ve značné míře byl použit na albu Ghosts I-IV. V roce 2006 Alessandro zadává firmě Electro-Acoustic Research stavbu modulárního syntetizátoru na míru pro NIN. Na základě požadavků byla většina komponentů vyvinuta výhradně pro tento model, to vše uloženo do hliníkového kufru pro snadnější transport, podmínkou byla přenosná koncertní verze.
Těch zajímavých zařízení je samozřejmě více. Při pohledu do studia si nelze nevšimnout analogového modulárního systému Doepfer, syntetizátoru Moog Voyager a dalších unikátních zařízení, jejichž soupis by byl opravdu rozsáhlý a sám o sobě by zabral víc jak tento článek. Dva nástroje bych ale rád zmínil. Prvním je keyboard Roland RD-700GX, který se také objevuje na pódiu a Reznor jej vybíral především s důrazem na věrný zvuk piana. Druhým je již v článku zmíněný Swarmatron. To je zařízení, které se nepodobá absolutně žádnému běžně dostupnému nástroji. Jedná se o handmade analogový syntetizátor, který je unikátní tím, že zvuk tvoří osm nezávislých, různě laditelných oscilátorů. O lazení, nebo chcete-li o výšku tónu, se stará páskový ribbon kontroler, druhý ribbon se stará o frekvenci filtru. Pokud byste si někdo chtěl otestovat, jak se takový nástroj chová, vyhledejte si na internetu pojem „reFuse Swarm“, což je jeho freeware simulace. Swarmatron je hodně slyšet na EP How to Destroy Angels, stejně tak na obou zmíněných soundtracích.
Závěr bych se rád věnoval dvěma perličkám z koncertů NIN. Přenést tak technicky náročnou studiovou nahrávku na pódium ani v dnešní době není zcela jednoduchá věc. Tady Reznor spoléhá téměř tradičně na Protools ve spojení se softwarem Mainstage. Jedná se o program odvozený z Logic Pro. Oba používají stejnou knihovnu zvuků, pluginů, navzájem spolu sdílejí veškerá data, avšak každý je určený na něco jiného a podle toho se i chovají. Mainstage v případě NIN obstarává efektovou sekci u zpěvu a z části i u kytar a hrají z něj z velké části klávesové zvuky nebo samply. V případě zpěvu měl Trent podmínku, aby vstup signálu do efektu mohl ovládat sám. Kdo je trochu pozorný, tak si na video záznamech nebo fotografiích všimne tlačítka na mikrofonním stojanu, které k tomuto účelu slouží. Do celého tohoto systému je navíc připojený kontroler JazzMutant Lemur. Ten je možno vidět na posledních dvou turné, v případě Lights In The Sky se o jeho ovládání staral bubeník Josh Freeze, na Wave Goodbye tour doplňuje Trentovu workstation spolu se zmíněným Rolandem RD-700GX a MIDI kontrolerem Akai MPD32. To vše je podřízeno tomu, aby Trent měl nad veškerou technikou maximální kontrolu.
Druhým, kterého zmíním, je Alessandro Cortini. Po dokončení studií hry na kytaru se začíná věnovat syntetizátorům a tento zájem ho drží dodnes. Alessandro přichází do NIN v roce 2004 a přináší s sebou modulární systém Buchla 200e. Ten je v podstatě nosným prvkem songu The Hand That Feeds z alba With Teeth a ve značné míře byl použit na albu Ghosts I-IV. V roce 2006 Alessandro zadává firmě Electro-Acoustic Research stavbu modulárního syntetizátoru na míru pro NIN. Na základě požadavků byla většina komponentů vyvinuta výhradně pro tento model, to vše uloženo do hliníkového kufru pro snadnější transport, podmínkou byla přenosná koncertní verze.
Těch zajímavých zařízení je samozřejmě více. Při pohledu do studia si nelze nevšimnout analogového modulárního systému Doepfer, syntetizátoru Moog Voyager a dalších unikátních zařízení, jejichž soupis by byl opravdu rozsáhlý a sám o sobě by zabral víc jak tento článek. Dva nástroje bych ale rád zmínil. Prvním je keyboard Roland RD-700GX, který se také objevuje na pódiu a Reznor jej vybíral především s důrazem na věrný zvuk piana. Druhým je již v článku zmíněný Swarmatron. To je zařízení, které se nepodobá absolutně žádnému běžně dostupnému nástroji. Jedná se o handmade analogový syntetizátor, který je unikátní tím, že zvuk tvoří osm nezávislých, různě laditelných oscilátorů. O lazení, nebo chcete-li o výšku tónu, se stará páskový ribbon kontroler, druhý ribbon se stará o frekvenci filtru. Pokud byste si někdo chtěl otestovat, jak se takový nástroj chová, vyhledejte si na internetu pojem „reFuse Swarm“, což je jeho freeware simulace. Swarmatron je hodně slyšet na EP How to Destroy Angels, stejně tak na obou zmíněných soundtracích.
Závěr bych se rád věnoval dvěma perličkám z koncertů NIN. Přenést tak technicky náročnou studiovou nahrávku na pódium ani v dnešní době není zcela jednoduchá věc. Tady Reznor spoléhá téměř tradičně na Protools ve spojení se softwarem Mainstage. Jedná se o program odvozený z Logic Pro. Oba používají stejnou knihovnu zvuků, pluginů, navzájem spolu sdílejí veškerá data, avšak každý je určený na něco jiného a podle toho se i chovají. Mainstage v případě NIN obstarává efektovou sekci u zpěvu a z části i u kytar a hrají z něj z velké části klávesové zvuky nebo samply. V případě zpěvu měl Trent podmínku, aby vstup signálu do efektu mohl ovládat sám. Kdo je trochu pozorný, tak si na video záznamech nebo fotografiích všimne tlačítka na mikrofonním stojanu, které k tomuto účelu slouží. Do celého tohoto systému je navíc připojený kontroler JazzMutant Lemur. Ten je možno vidět na posledních dvou turné, v případě Lights In The Sky se o jeho ovládání staral bubeník Josh Freeze, na Wave Goodbye tour doplňuje Trentovu workstation spolu se zmíněným Rolandem RD-700GX a MIDI kontrolerem Akai MPD32. To vše je podřízeno tomu, aby Trent měl nad veškerou technikou maximální kontrolu.
Pavel Vantuch - Dying Passion
www.dyingpassion.com
