Výrazněji jsem si uložil do paměti Traband a Jardu Svobodu poté, co jsem před pár lety uviděl v televizi klip k písni Černej pasažér s hercem Vladimírem Javorským v hlavní roli. Píseň, obrázky k ní i výběr hlavního hrdiny, to všechno mi sedlo a když jsem si to pak znovu na youtube přehrál řekl jsem si, že Jarda je v mých osobních nominacích další z potenciálních „českých Dylanů“. Jestli pochybujete, pusťte si třeba jeho píseň Pálíš, doutnáš, nehoříš z nového alba skupiny Traband s názvem „Domasa“.

Čeho si dosud ve své kariéře písničkáře nejvíc považuješ?
Toho, že nejsem „osamělý písničkář“, ale že jsem potkal pár dobrých lidí a skvělých muzikantů, se kterýma to bez velkých osobních krizí a ponorek táhneme spoustu let, a pořád nás to baví.

Mají živí písničkáři v naší stále více „virtualizované“ realitě budoucnost?
Jistě. Právě proto, že jsou živí.

Nebojíš se opakování?
Nebojím, dělám co můžu, abych se mu vyhnul. Ale není to kalkul, spíš mi jde o to, cestovat pokaždé v trochu jiných krajích. Z toho plynou ty naše neustálý hudební proměny: country-punk, šraml, dechno, world music, harmonium a zase bigbít… Myslím, že nenajdeš dvě naše alba, která by si byla podobná zvukem a složením kapely. Taky koncertní repertoár se stále proměňuje, i jednotlivé písničky dostávají jinou podobu a aranže.

U tvých písní vše slouží textu a předpokládám, že slova jsou impulsem a základem pro melodii. Možná právě proto je vše v harmonii...
Ne. Většinou vzniká melodie i slova současně. Právě proto jsou v harmonii. Nejsou to zhudebněné texty, ani otextované melodie. Až na pár výjimek.

Jaká byla spolupráce s Michalem Horáčkem? Je to přece jen jiná pozice dělat muziku na texty někoho jiného, než dělat své písničky.
Písničky z alba „Tak to chodí“ patří mezi těch pár výjimek, kdy byly nejprve texty a pak teprve hudba. Šlo to až neuvěřitelně rychle a dobře. Ale nevím, jestli bych to ještě dneska dokázal.

Tvůj případ je jistě z těch mnoha, když někdo vězí jednou nohou pevně „v muzice“ a musí živobytí kolikrát řešit všelijak. Nakolik tě momentálně muzika živí? Dělal jsi před pár lety myslím editora teletextu, před tím jsi podle svých slov byl „topičem, kopáčem, učitelem, barmanem, sociálním pracovníkem, cirkusákem...“
Se mnou je to právě naopak. Muzika by mě hravě uživila, kdybych se jí naplno věnoval a pracoval na všem, co mi kdo nabízí – filmovou hudbu, produkování desek, hudbu pro divadlo atd. Ale to krade čas a svobodu. Já si radši vylezu na skálu a budu pozorovat oblaka a k večeři si dám chleba s hořčicí.

Někde jsi popřel vzory. Každý ale na něčem vyrůstáme a naše písně jsou jen ozvěnami písní minulých!
No já si často protiřečím, ale kdybych měl ve všem jasno, asi bych nepsal písničky. V dětství jsem měl spoustu hudebních vzorů: Deana Reeda, Greenhorny, Dylana, Beatles… Ale myslím, že na mě největší vliv měly vzory mimohudební: Ježíš a Vinnetou.

Před pár lety jsi v rozhovoru řekl něco v tom smyslu, „že věříš, že umělecký čin je schopen změnit lidské myšlení a vnímání snáz než proklamace“, jinými slovy – jestli dobře rozumím - že i píseň může měnit svět.
Nemám ambice měnit svět okolo sebe, ale v sobě. A hudba, obrazy, film mají tu úžasnou schopnost zasáhnout člověka na nejcitlivějším místě a dát mu prožít a uvědomit si věci, které by jinak pominul.

Když začneš zpívat „tak to mám rád, když ty jsi nahoře a já pod tebou …“, co když v tu ránu někdo přestane poslouchat slova a myslí si, že už má jasno - aniž by se dozvěděl, že je to o Bohu? Rád provokuješ?
To přece není provokace. Tak to stojí v bibli, že mezi láskou a Bohem je „=“.

Vyjádřil ses někde o lidech, kteří žijí způsobem „po nás potopa“ spíš tak, jako by to byl každý desátý. Obávám se, že takto přemýšlí každý druhý. Neděláš si příliš velké iluze?
Možná jo, nevím. Zklamání přichází často, ale nevím, co by se muselo stát, abych přestal doufat, že jsme vzešli z dobrých rukou a že jsme v nich stále.

Traband se na poslední desce trochu vrací k punku, k „bigbítu“. Taková muzika chce energii. Kde ji bereš? Souvisí ty písně s obdobím, které prožíváš?
Samozřejmě. Za ten rok, co jsme nekoncertovali, se energie nastřádalo bohatě. Je to trošku drásává energie, divoká, ukřičená, místy trochu ublížená a nasraná. Ještěže máme v kapele Janinku a Roberta, kteří svým klidem a jemností vyvažují tuhle punkovatost. Myslím, že díky nim není nová deska jen jednostranně bigbítová.

Co bys řekl k vašemu novému albu Domasa někomu, kdo vůbec nezná tvoji muziku? S jakými slovy desku posíláš do světa?
Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.

Karel Markytán

Tags: články | rozhovor | kapely