Antonín Kocábek

• nar. 1968, vyrastal na dedine pri Prahe, ktorú pohltilo mesto
• o muzike píše už takmer dvadsať rokov, v druhej polovici deväťdesiatych rokov hlavne pre Rock & Pop, neskôr (okrem iného) na Musicserver.cz, do Lidových novin a od jesene 2009 je členom redakcie časopisu Týden
• od r. 1993 púšťa hudbu v pražskom Rádiu 1, kde sa podieľa aj na československej hitparáde Velká sedma
• nemá rád hudobných dogmatikov a zaslepenú orientáciu na jedinú hudobnú oblasť
• má nedôveru ku všetkému, čo sa oháňa slovami „progresívny“ a „kvalitný“
• vyhýba sa kapelám, čo majú manažéra a promofotky skôr než prvý koncert

Gorillaz – Plastic Beach
www.myspace.com/gorillaz

Na novém, třetím albu jako by animovaní zmetci s mluvčím Albarnem prošli ozdravnou kůrou a zase to tam je. A když se ještě krom pár pro mě nepodstatných rapperů mezi hosty objevili i Lou Reed a Mark E. Smith z The Fall, nebylo co řešit. Kdyby všechny popové desky byly takovéhle, stanu se popovým fanouškem.

Or – demo
http://bandzone.cz/or

Trio Or je můj objev letošního roku. Jsou zatím úplně na začátku, hrajou naprosto surově, nic pro jemné uši, a bicí skoro nikdy nejedou rovně. Je mi jedno, jestli to je post-hardcore, noise-rock nebo něco jiného. Z počtu nápadů, nacpaných do jedné skladby by jiní udělali EP. Teď už jen, aby jim to vydrželo.

Astronautalis – Pomegranate
www.myspace.com/astronautalis

Dlouhá léta jsem nemohl hip-hop ani cítit: Většina toho, co se ke mně dostalo, mi znělo jako koncentrovaná póza. Pak jsem před pár lety narazil na Peťo Tázoka a o něco později se vrátili WWW a já zjistil, že existuje i hip-hop, co mě baví. Andy Bothwell co si říká Astronautalis je přesně z toho těsta. Na první koncert jsem šel čistě ze zvědavosti, na ten druhý už s pocitem, že bych litoval, kdybych tam nebyl. Teď ho mám jako zvonění v mobilu a doufám, že druhá deska bude aspoň stejně tak dobrá jako loňský debut.

Oldřich Janota – Ora pro Nobis
www.myspace.com/oldrichjanota

Na podzim po dlouhých letech vydal i novou řadovou desku, která mě hrozně baví svou nejednoznačností. U některých skladeb ani po půl roce netuším, jestli je to vtip nebo je to vážně. Střídá se tu hodně poloh i hostů, oproti posledním letům na koncertech je tu i zřejmá chuť experimentovat, hledat nové cesty a pohledy. Navíc mě to uklidňuje.

Tags: seriál | rozhovor