Milan Páleš a jeho nezávislá platforma

Firma Indies vznikla 14. 2. 1990, presnejšie povedané, ten deň jej zakladatelia otvorili prvú súkromnú požičovňu a predajňu CD v Brne. Požičiavanie CD bola vtedy ich priorita, keď im to zákon zakázal a povolil požičiavať CD iba knižniciam, mali už sieť obchodov a pod značkou Indies Records aj desať vydaných titulov. Niekoľko rokov obchod a vydavateľstvo fungovali spoločne, ale keď obchod prestal dotovať vydavateľstvo, muselo sa vydavateľstvo osamostatniť a zarobiť si na sebe. Nebolo to jednoduché, ale podarilo sa. V záverečnej fáze, pred siedmimi rokmi, sa Indies Records rozdelilo na tri samostatné labely, každý z nich si nechal v názve značku Indies a pridal ďalšie slovo. Milan Páleš si pre svoj label vybral názov Indies Scope.

Milan-Pales
Na aké hudobné žánre sa v Indies Scope zameriavate a aké sú vaše kritériá?
Od počátku Indies Records nebylo žánrové vydavatelství, dělali jsme tituly napříč žánry, od folku po hardcore. Vyhýbali jsme se pouze metalu, popu, country a vážné hudbě. Vždycky jsme chtěli aby kapela nebo album bylo ve svém žánru na co možná nejvyšší hudební úrovni, ale také jsme vydávali spoustu debutů, kde se toto měřítko nedalo příliš uplatňovat, ale šlo o hledání nových talentů a skupin, které když se nerozpadli (jako třeba Despondancing nebo Freak Parade), to někam dotáhli (Tatabojs, Here, V. Koubek, Priessnitz ad.).

Orientuje sa Indies Scope na hudu svojho regiónu?
Brněnská alternativní scéna zažila v devadesátých letech svůj největší rozmach a my dělali spoustu titulů jako byl Dunaj, Iva Bittová, Vladimír Václavek, Ser un pejchalero, ale co si budeme namlouvat, hlavní kulturní dění probíhalo v Praze, kde působily kapely jako Psí vojáci, Už jsme doma, Zuby nehty, Majklův strýček nebo Traband. Brněnskou scénu stále sleduji a také jsme vydali alba mladé alternativní generaci v čele s kapelou Květy, Budoár staré dámy, Tara Fuki nebo Biorchestr.

Kto sa môže uchádzať o to, aby ste ho vydali? Aké kapely majú u vás šancu na úspech?
Kdokoliv, kdo je dobrý a svým způsobem originální, nemám moc rád kopírky britských nepůvodních kytarovek. Nic proti nim nemám, sám také poslouchám britskou scénu, ale přijde mě zbytečné vydávat někoho kdo hraje jako nyní slavná cizí kapela.

Každoročne vychádza kompilácia z toho najlepšieho, čo ste vydali za minulý rok. Vedel by si podľa nich nejako charakterizovať vývoj hudby v produkcii Indies Scope?
Asi by šlo podle těchto kompilací udělat nebo vysledovat naši vývojovou křivku výběru vydávané hudby, protože na každém tomto samlperu jsou nejlepší písně z každého alba, které u Indies vyšlo (na tom posledním z roku 2013 je i pohádka, protože loni jsme vydali CD pohádek z divadka Maléhry s písničkama kapely Čankišou), ale já ty samplery nikdy neposlouchal po sobě tak to nemohu posoudit. Všeobecně ale platí, že jak stárnu, ubývá v katalogu rachotu a přibývá melodičtějších a přemýšlivějších písní.

Aký je pracovný tím Indies Scope a najdôležitejšie funkcie, ktoré zabezpečujú chod firmy?
Pro firmu pracuji já a mám na starosti výběr titulů, smlouvy, faktury a sklad CD. Pak pro Indies Scope dělá velký kus práce Přemysl Štěpánek co by PR manager a také má na starosti zahraniční obchod a digitální technologie. Agenturu Indies Production, která se stará o kapely a domlouvá jim koncerty, řídí Hanka Vojtěchová. Obaly CD a grafiku dělá moje dcera Zuzana a moje žena Marcela má na starosti webshop a účetní doklady. Čili pět lidí, vlastně šest, málem bych zapomněl na externí paní účetní.

Koľko titulov asi ročne vydáte a v akých nákladoch?
To každý rok trochu jinak, záleží na našich umělcích jak moc jsou produktivní, ale řádově je to 15-20 titulů ročně a náklady se pohybují od 1000 do 5000 ks.

Aký je to približne podiel na celkovej produkcii podobných žánrov v ČR?
Nevím, nikdy jsem nesledoval náš podíl na trhu, protože ten údaj je mě k ničemu, nikdy jsem se nikomu nemusel zodpovídat z prodejnosti titulů, v tom je právě ta naše NEZÁVISLOST, kterou máme v názvu. U nás to funguje tak, že pokud máme za co, tak vydáváme. Když peníze dojdou, čekáme až se něco prodá a jedeme dál.

Ako je v činnosti vydavateľstva zastúpená podpora štátu?
Minimální, nebo téměř žádná, několikrát jsem žádal na Ministerstvu kultury o grant a málokdy to vyšlo. Naposledy stát podpořil v roce 2011 náročné vydání 4CD Antologie moravské lidové hudby.

Čo edičný plán na tento rok?
Vypadá to, že letos se sejde hodně velkých titulů, album chystá Hradišťan, Tara Fuki, Traband, Kieslowaki, Lesní zvěř, Zuby nehty, Čankišou ad.

Aký je pomer medzi predajom CD, LP, MP3 a Flac?
Tak co se týká LP to jsou opravdu pouze sběratelské edice, vydáváme je v 300 ks nákladech, digitální prodej se pomalu rozjíždí a tvoří tak 10-15% obratu z prodeje.

Predá sa viac titulov prostredníctvom webu, alebo v predajniach?
To vždy záleží na konkrétním titulu. Některé méně známe tituly se prodávají lépe přes náš webshop www.indies.eu, ale celkově je obchodní síť pro nás stále důležitá, prodáme přes ni více než 60% titulů.

Čo patrí k najpredávanejším titulom?
Mezi nejprodávanější tituly patří dlouhodobě Hradišťan, Traband, Iva Bittová a její Bílé inferno a také se hodně prodalo alba Romano Hip­‑hop od Gipsy.cz.

Ovplyvňuje nejako vydavateľstvo produkciu svojich umelcov? Vytvárate pre nich možnosti uplatnenia v určitých mantineloch?
Ne, to určitě ne! V tom mají umělci u nás absolutní svobodu, a já, když si to celé poslechnu, se také mohu svobodně rozhodnout, zda to vydám nebo ne. Umělce motivujeme pouze v případě, že připravujeme nějakou kompilaci typu A tribute, jako tomu bylo v případě Oldřicha Janoty, nebo když jsme dělali kompilační alba pro děti Bongo Bonboniera nebo Bongo Bombarďák.

A naopak – ovplyňujú nejako umelci, alebo ich fanúšikovia a vaši zákazníci, produkciu vydavateľstva?
To ano, fanoušci a zákazníci určitě, protože nemá cenu vydávat album, když ho nikdo nebude chtít poslouchat.

Čo všetko zabezpečí vaše vydavateľstvo titulom, ktoré ste nevydali, ale máte ich v distribúcii?
Snažíme se pomoci i kapelám které si vydávají alba ve vlastním nákladu, nabízíme jim technickou pomoc (čárové kody), někdy i výrobu vlastního titulu, digitální distribuci a někdy i propagaci alba v rámci našich možností.

Čo by si poradili kapelám a umelcom, ktorí si vydávajú svoju hudbu sami?
Rada je tady těžká, buď se jedná o neznámé kapely o které není zájem, a těm lze jenom přát aby vydržely, zkoušely, skládaly, hrály a hrály, třeba někdy prolomí hranici nezájmu publika. A ta druhá skupina umělců je již zas tak slavná, že má pocit, že již vydavatele nepotřebuje a těm přeji aby jim ta sláva vydržela a nezapadly rychle v zapomnění, protože sláva je vrtkavá mrcha.

A čo by si poradili iným vydavateľom?
Aby si dávali pozor na velké distribuční firmy, které často zapomínají zaplatit prodané zboží, které si naberou do komise s velkými rabaty a po jejich prodeji dělají, že se jich to netýká a mění své názvy. Nám se to stalo již několikrát a vždy nám to zkomplikovalo další existenci.

Na čo ste, ako vydavateľstvo, najviac hrdí?
Hrdí jsme na to že jsme přežili léta divokého kapitalismu s nekomerční hudbou, že jsme vydali přes 500 titulů, že stále objevujeme nové dobré muzikanty, že nám ti staří stále důvěřují a můžeme vydávat jejich tvorbu.

Aké méty máte ešte pred sebou?
Ještě jsme nevydali žádné album Vladimírovi Mišíkovi a to ho mám tak rád!

Martin Chrobák