Egon Bondy
06.05.2010 Filed in: Články
Nikdo o mě neví
… že jsem marxist levý, rýmoval Egon Bondy a přidával: „Ve všední den i v neděli, všechno už je v prdeli. Jen ty filmy sovětský, ty jsou vědecký.“ Bondyho poezie z padesátých let jednou docení až budoucnost – v Bondyho básnických sbírkách je totiž ukryto svébytné svědectví o jedné z nejšílenějších dob, které Češi a Slováci museli ve 20. století přežít (se ctí se to podařilo jen málokomu).
Nedlouho po vzniku undergroudové hudební skupiny Plastic People of the Universe zaujaly Bondyho verše (zejména právě ty z 50. let) Mejlu Hlavsu, duchovního otce a zakladatele Plastiků. Bondyho básničky se rázem stávají písňovými texty, ačkoli jako písňový text nenapsal Bondy, pokud vím, ani písmeno. Převážně Bondyho texty hrála skupina až do procesu v roce 1976 (celkem jich zhudebnili ke třiceti a šest z nich se stalo skutečnými hity nejen tehdejší nezávislé scény).
Egon Bondy se navíc, vedle manažera skupiny Ivana Jirouse (Magora), se kterým se seznámil počátkem 70. let v psychiatrické léčebně a který ho skupině doporučil, stal jakýmsi guru skupiny, dokonce na jednom z mála dochovaných videí z poloviny 70. let je zachycen na jevišti s Plastiky, do hudby recituje vlastní báseň.
Někdy počátkem osmdesátých let jsme s přáteli vyrazili vlakem prozkoumat, jak vypadá vesnice známá i v Čechách pouze z písně „To ta Heľpa“. V rámci pobytu jsme vyšplhali na nejbližší vrcholek hřebene Nízkých Tater, o kterém místní tvrdili, že na něm jen těžko potkáme živého člověka. Když nás míjel dvoustý, zeptali jsme se, co to je za akci. „Pochod SNP“, zněla lakonická odpověď, „a čo ste vy?“ Bez přemýšlení jsem vyhrknul „Pochod Egona Bondyho“. Kupodivu se nezeptali, kdo to je.
Nonkonformní spisovatel, básník a filosof Zbyněk Fišer alias Egon Bondy (židovský pseudonym si přidělil na protest proti antisemitismu) se narodil 20. ledna 1930 v Praze (zemřel v dubnu roku 2007 v Bratislavě, kam přesídlil po rozdělení Československa, se kterým – mimo jiné – bytostně nesouhlasil). V předvečer jeho nedožitých 80. narozenin vydalo nakladatelství DharmaGaia výbor z Bondyho básnického díla z let 1954 – 1994 „Ve všední den i v neděli…“.
Nedlouho po vzniku undergroudové hudební skupiny Plastic People of the Universe zaujaly Bondyho verše (zejména právě ty z 50. let) Mejlu Hlavsu, duchovního otce a zakladatele Plastiků. Bondyho básničky se rázem stávají písňovými texty, ačkoli jako písňový text nenapsal Bondy, pokud vím, ani písmeno. Převážně Bondyho texty hrála skupina až do procesu v roce 1976 (celkem jich zhudebnili ke třiceti a šest z nich se stalo skutečnými hity nejen tehdejší nezávislé scény).
Egon Bondy se navíc, vedle manažera skupiny Ivana Jirouse (Magora), se kterým se seznámil počátkem 70. let v psychiatrické léčebně a který ho skupině doporučil, stal jakýmsi guru skupiny, dokonce na jednom z mála dochovaných videí z poloviny 70. let je zachycen na jevišti s Plastiky, do hudby recituje vlastní báseň.
Někdy počátkem osmdesátých let jsme s přáteli vyrazili vlakem prozkoumat, jak vypadá vesnice známá i v Čechách pouze z písně „To ta Heľpa“. V rámci pobytu jsme vyšplhali na nejbližší vrcholek hřebene Nízkých Tater, o kterém místní tvrdili, že na něm jen těžko potkáme živého člověka. Když nás míjel dvoustý, zeptali jsme se, co to je za akci. „Pochod SNP“, zněla lakonická odpověď, „a čo ste vy?“ Bez přemýšlení jsem vyhrknul „Pochod Egona Bondyho“. Kupodivu se nezeptali, kdo to je.
Nonkonformní spisovatel, básník a filosof Zbyněk Fišer alias Egon Bondy (židovský pseudonym si přidělil na protest proti antisemitismu) se narodil 20. ledna 1930 v Praze (zemřel v dubnu roku 2007 v Bratislavě, kam přesídlil po rozdělení Československa, se kterým – mimo jiné – bytostně nesouhlasil). V předvečer jeho nedožitých 80. narozenin vydalo nakladatelství DharmaGaia výbor z Bondyho básnického díla z let 1954 – 1994 „Ve všední den i v neděli…“.
Vlastimil Ježek, Praha
