Umakart • Jsme panelákové děti
06.11.2012
Kapela Umakart, jedno z nejoriginálnějších hudebních seskupení na scéně naší pop-music, vydává po osmi letech (a nedávné spolupráci s Václavem Neckářem na hitu "Půlnoční") nové album. Má zajímavý název – Vlci u dveří – i výtvarné řešení obalu. Samozřejmě kromě navýsost zajímavé muziky. Ale na to už jsme si u Umakartu zvykli… Nad novým albem sedíme se členy Umakartu Dušanem Neuwerthem, Jaromírem Švejdíkem a Janem P. Muchowem.
Všichni máte své další (nejen) projekty; co vám přináší muzicírování v Umakartu?
Umakart je něco jako Senior Social Club: jako se jiní scházejí na pivo nebo na fotbale, tak my se chceme vidět u muziky. Baví nás společné sdílení práce, jsme schopni a ochotni něco vytvářet a jsme za to rádi. Což neznamená, že bychom někdy nezašli na to pivo nebo na fotbal. Jsme kamarádi. Naše kapela vznikla z přátelství. Navíc nemáme striktní data, termíny, nemusíme se příliš stresovat. Naše desky vznikají v klidu. Současně si v Umakartu realizujeme další hudební nápady a vůbec věci, které si jinde tolik neosaháme. Přitom ambice prodávat a zalíbit se není naší motivací. Motivací je přátelství.
Vznikla by vaše nová deska dřív, nebýt CD s Václavem Neckářem?
Nejde o to jestli dřív nebo později. Vznikla by. Jen bylo několik projektů, které novou desku Umakartu trochu zpomalili, nejen album Václava Neckáře – Dobré časy, které pro Václava připravili Jaromír s Dušanem. Dost času si vyžádal hlavně film Alois Nebel. To Jaromírovi zabralo zhruba pět let. A ještě Umakart ve finále připravoval do filmu 2 skladby. Pro desku bylo také důležité setkání s básníkem Janem Těsnohlídkem ml., jeho texty nás velmi oslovily a už se „to“ rozjelo – řekli jsme si: právě jeho styl a o to, o čem Jan píše, by měla být naše deska. Jan souhlasil s tím, že některé jeho texty použijeme. Tak vzniklo album Vlci u dveří. I titulní písnička je podle jeho básně.
Jak nové album „technologicky“ vznikalo?
Máme výhodu, že naše pracovny jsou současně naše studia – nemusíme tak řešit pronájem a frekvence. Tvoříme rovnou ve studiu, což je výhoda. Postup vzniku našich písniček na desku byl asi takový: vznikl nápad, ten se zaznamenal, nějakou dobu byl v počítači a pak jsme se k němu vrátili. Jaromír třeba napsal text – sešli jsme se a písničku nazpívali. A pracovali jsme na ní dál a dál – pořád jsme ji posouvali dopředu.
Vyjádřili jste se, že Vlci u dveří jsou hodně paneláková deska; v čem?
Oslovili jsme designerské studio ExLovers a fotografku Báru Prášilovou, aby nám vyrobili obal alba. Po prvním poslechu demosnímků na novou desku a jejich sociologickém průzkumu členů Umakartu (při nemž se ukázalo, že většina z kapely pochází z paneláku) přišli z nápadem pro obal alba využít kulis paneláků. Nejpočetnější skupinou posluchačů desek jsou lidi ve věku mezi patnácti a dvaceti lety – a proto nás Bára a ExLovers zkusili vrátit do tohoto věku. Na obalu jsme sice vyfoceni v našich současných podobách, ale s věcmi, které jsme tenkrát mohli nosit.
Jsou i témata písní na nové desce „sídlištní“?
Jsou spíše městská, ale ono to spolu souvisí. Naše města hodně charakterizují právě paneláky a sídliště, téměř všechna města mají panelákové okraje, paneláky určují jejich městský ráz a připomínají onu dobu, kdy vznikaly. Jako existují Husákovy děti, tak my jsme panelákové děti.
Každý obal vašeho alba na trhu bude mít ručně napsaný název desky a kapely!
Je to tak, ty názvy budeme psát my – tedy členové kapely, i výtvarníci, kteří to vymysleli – aby si to taky trošku vyžrali! Názvy budeme psát fixou, každá deska tak bude originál. Náklad alba je dva a půl tisíce kusů – takže jsme si hezky zapsali.
Proč tohle všechno?
Deska dostane kousek hmatatelné autenticity. Bude to takový hezký paradox, lehce schizoidní postup: kontrast mezi normalizovaným obalem průmyslových cédéček, která jsou přepisovatelná, a originálem, kterým se každé album stane.
Zkuste odhadnout: prodá se Vlků u dveří víc nebo míň, než alba Václava Neckáře, na kterém jste spolupracovali?
Tohle opravdu neřešíme, ale asi míň. Václav Neckář má za všechny ta léta přeci jenom jiné jméno. Naše publikum není tak početné. Navíc generace fanoušků Václava Neckáře je zvyklejší si kupovat desky, nestahuje tolik muziku z internetu, jako mladší posluchači. A s opravdovou úctou: Václav Neckář je v naší populární muzice pojem.
K propagaci Vlků u dveří chystáte turné…
Začne 21. listopadu v Brně a bude pokračovat po celé republice, až dokonce roku. 13. prosince zahrajeme v Praze. Během našich koncertů vystoupí „předčítač“ Jan Těsnohlídek ml., o kterém už jsme mluvili. Na dvou koncertech budeme mít předkapelu ILLE, ale jinak předřečníka – právě Jana Těsnohlídka. Určitě to bude hodně zajímavé – a nezvyklé.
Všichni máte své další (nejen) projekty; co vám přináší muzicírování v Umakartu?
Umakart je něco jako Senior Social Club: jako se jiní scházejí na pivo nebo na fotbale, tak my se chceme vidět u muziky. Baví nás společné sdílení práce, jsme schopni a ochotni něco vytvářet a jsme za to rádi. Což neznamená, že bychom někdy nezašli na to pivo nebo na fotbal. Jsme kamarádi. Naše kapela vznikla z přátelství. Navíc nemáme striktní data, termíny, nemusíme se příliš stresovat. Naše desky vznikají v klidu. Současně si v Umakartu realizujeme další hudební nápady a vůbec věci, které si jinde tolik neosaháme. Přitom ambice prodávat a zalíbit se není naší motivací. Motivací je přátelství.
Vznikla by vaše nová deska dřív, nebýt CD s Václavem Neckářem?
Nejde o to jestli dřív nebo později. Vznikla by. Jen bylo několik projektů, které novou desku Umakartu trochu zpomalili, nejen album Václava Neckáře – Dobré časy, které pro Václava připravili Jaromír s Dušanem. Dost času si vyžádal hlavně film Alois Nebel. To Jaromírovi zabralo zhruba pět let. A ještě Umakart ve finále připravoval do filmu 2 skladby. Pro desku bylo také důležité setkání s básníkem Janem Těsnohlídkem ml., jeho texty nás velmi oslovily a už se „to“ rozjelo – řekli jsme si: právě jeho styl a o to, o čem Jan píše, by měla být naše deska. Jan souhlasil s tím, že některé jeho texty použijeme. Tak vzniklo album Vlci u dveří. I titulní písnička je podle jeho básně.
Jak nové album „technologicky“ vznikalo?
Máme výhodu, že naše pracovny jsou současně naše studia – nemusíme tak řešit pronájem a frekvence. Tvoříme rovnou ve studiu, což je výhoda. Postup vzniku našich písniček na desku byl asi takový: vznikl nápad, ten se zaznamenal, nějakou dobu byl v počítači a pak jsme se k němu vrátili. Jaromír třeba napsal text – sešli jsme se a písničku nazpívali. A pracovali jsme na ní dál a dál – pořád jsme ji posouvali dopředu.
Vyjádřili jste se, že Vlci u dveří jsou hodně paneláková deska; v čem?
Oslovili jsme designerské studio ExLovers a fotografku Báru Prášilovou, aby nám vyrobili obal alba. Po prvním poslechu demosnímků na novou desku a jejich sociologickém průzkumu členů Umakartu (při nemž se ukázalo, že většina z kapely pochází z paneláku) přišli z nápadem pro obal alba využít kulis paneláků. Nejpočetnější skupinou posluchačů desek jsou lidi ve věku mezi patnácti a dvaceti lety – a proto nás Bára a ExLovers zkusili vrátit do tohoto věku. Na obalu jsme sice vyfoceni v našich současných podobách, ale s věcmi, které jsme tenkrát mohli nosit.
Jsou i témata písní na nové desce „sídlištní“?
Jsou spíše městská, ale ono to spolu souvisí. Naše města hodně charakterizují právě paneláky a sídliště, téměř všechna města mají panelákové okraje, paneláky určují jejich městský ráz a připomínají onu dobu, kdy vznikaly. Jako existují Husákovy děti, tak my jsme panelákové děti.
Každý obal vašeho alba na trhu bude mít ručně napsaný název desky a kapely!
Je to tak, ty názvy budeme psát my – tedy členové kapely, i výtvarníci, kteří to vymysleli – aby si to taky trošku vyžrali! Názvy budeme psát fixou, každá deska tak bude originál. Náklad alba je dva a půl tisíce kusů – takže jsme si hezky zapsali.
Proč tohle všechno?
Deska dostane kousek hmatatelné autenticity. Bude to takový hezký paradox, lehce schizoidní postup: kontrast mezi normalizovaným obalem průmyslových cédéček, která jsou přepisovatelná, a originálem, kterým se každé album stane.
Zkuste odhadnout: prodá se Vlků u dveří víc nebo míň, než alba Václava Neckáře, na kterém jste spolupracovali?
Tohle opravdu neřešíme, ale asi míň. Václav Neckář má za všechny ta léta přeci jenom jiné jméno. Naše publikum není tak početné. Navíc generace fanoušků Václava Neckáře je zvyklejší si kupovat desky, nestahuje tolik muziku z internetu, jako mladší posluchači. A s opravdovou úctou: Václav Neckář je v naší populární muzice pojem.
K propagaci Vlků u dveří chystáte turné…
Začne 21. listopadu v Brně a bude pokračovat po celé republice, až dokonce roku. 13. prosince zahrajeme v Praze. Během našich koncertů vystoupí „předčítač“ Jan Těsnohlídek ml., o kterém už jsme mluvili. Na dvou koncertech budeme mít předkapelu ILLE, ale jinak předřečníka – právě Jana Těsnohlídka. Určitě to bude hodně zajímavé – a nezvyklé.
Supraphon
UMAKART TURNÉ
21. 11. Brno - Fléda
22. 11. Olomouc - Jazz Tibet
23. 11. Valašské Meziříčí - M-klub
24. 11. Opava - Klub Art
28. 11. Plzeň - Pod Lampou
29. 11. Düsseldorf - Zakk
13. 12. Praha - Palác Akropolis
