BEZOBRATŘI - Bezobav
03.06.2010
Indies Scope Records
Druhá deska Bezobratrů s názvem Bezobav je naplněna především písněmi z moravsko-slovenského pomezí s lidovými baladickými texty. Album připomíná ranou tvorbu Warsaw Village Band, ale v moravském duchu. Název alba jednak přímo odkazuje na přístup kapely k lidové poezii a hudbě, jednak k tomu vybízí i posluchače. Skladby, nejčastěji slovenským textem inspirované, zní svěže a často velmi živelně, s energií.. Doménou alba jsou vícehlasé zpěvy téměř všech členů. Pavel Císarík podává vysvětlení. „Hudba vychází z moravských i slovenských kořenů, ovlivněna je však současnou dobou, a proto zde využíváme nejen tradiční hudební nástroje typické pro folklor tzv. karpatského oblouku (fujary, píšťaly, koncovky, gajdy, běloruský cimbál, housle, harmonika, violoncello), ale i méně tradiční (zvonkohra, buben, darbuka, grumle, didgeridoo, kastaněty, tamburina).“ V textech se nachází mnoho drsných i jemných metafor, krvavých obrazů, jednoduchost, strohé vyjadřování, zkratkovitost, tedy prvky tolik typické pro lidovou poezii. Tematicky nalezneme na albu mordy, žárlivost, smrt v mnoha podobách, trápení, ale narazíme také na píseň milostnou, svatební či ukolébavku. Bezobratři mají kromě moravsko-slovenského folkloru vřelý vztah i k polskému. „Mnohé polské písně jsou vlastně i stejného či podobného textu i nápěvu, jaký se vyskytuje na Moravě nebo Slovensku, zatím jsme však nenarazili na text, který by byl v silnější variantě v polštině než ve slovenštině“ vysvětluje Pavel Císarík, proč i přes svou náklonnost k polské lidové hudbě a mnohé polské skupiny (např. Kapela ze wsi Warszawa či Orkiestra św. Mikołaja) udávají mezi svými inspiračními zdroji, není na albu jiná píseň než z moravsko-slovenského území. Album Bezobav je svým pojetím a přístupem muzikantů na našem území ojedinělé a pokud budete mít tu příležitost navštívit koncert či dílnu, stane se z Vás nepochybně fanoušek bezových píšťal.
Rozhovor s Pavlem Císaríkem
(Bezobratři)
Jsou všechny koncovky, píšťaly atd. které používáte na nahrávce Vaším dílem?
Ano, všechny tzv. hranové nástroje, tedy píšťaly, fujary a koncovky jsou vyrobeny našimi členy, a to buď Markem Gondou, Honzou Glembkem, nebo mnou. Marek pro nás také vyrobil didgeridoo in D. Vlastnoručně vyrobené nástroje tohoto typu vlastně byly vždy devízou Bezobratrů. Neobešli bychom se bez vlastních výrobků. Kdybychom si měli všechny nástroje kupovat, přivedlo by nás to na mizinu. Znakem těchto nástrojů je, že jsou velmi intonačně omezeny, nezahrajeme na ně všechny tóny a ne ve všech tóninách, proto bylo potřeba vždy pokrýt aktuální potřeby a pro dané písně vyrobit nástroje. Dá se říct, že některé píšťaly jsou vyrobeny přímo na míru některým písním.
Jaké jsou Vaše inspirační zdroje?
Velkým zdrojem informací jsou sbírky lidové poezie či lidových písní, v nichž hledáme nové náměty. Pokud nás text svým obsahem osloví, začneme s ním pracovat a vymýšlet k němu doprovod a melodii, která by byla nosná a která by utvořila, podpořila nebo doplnila atmosféru textu.
Druhým zdrojem je náš kamarád Jiří Veska, který píše texty, které se přímo hodí k naší hudbě. V současné době máme rozpracovaných několik písní, u nichž je právě tento člověk autorem textů. Co se týká hudební inspirace, snažíme se přinést do hudby něco nového, čerstvého, neotřelého, originálního a přitom živelného, nicméně sami máme zalíbení v některých jiných hudebních seskupeních. Kupodivu se jedná vesměs o polské interprety (např. Kapela ze wsi Warszawa, Orkiestra św. Mikołaja nebo také Dikanda ap.)
Nehledali jste tedy i v polských zpěvnících?
Ale hledali, mnohé polské písně jsou vlastně i stejného či podobného textu i nápěvu, jaký se vyskytuje na Moravě nebo Slovensku, zatím jsme však nenarazili na text, který by byl v silnější variantě v polštině než ve slovenštině, ale máme v záloze pár songů, které by se daly zpracovat a které jsme u nás ani na Slovensku neobjevili, je to však zatím hudba budoucnosti. V současné chvíli pracujeme na několika písních v ukrajinštině, ty jsou dílem Jiřího Vesky, který píše texty s lidovou poetikou.
Jak probíhalo natáčení?
Nahrávali jsme ve dvou obdobích, v březnu 2009, kdy jsme natočili 7 písní, a v prosinci 2009. V zimě jsme dotočili pět nových skladeb a čekaly nás taky nějaké dodělávky do těch předchozích. Stejně jako první album BezCeler z roku 2007 proběhlo nahrávání, míchání i mastering ve studiu Indies Records se zvukovým mistrem Broňkem Šmidem, kterého si nemůžeme vynachválit. Spolupráce s ním je vždy naprosto kouzelná. Broněk ve všem vyjde vstříc, pomůže vyřešit dilema, má věcné připomínky k hudbě a je velmi citlivý k tomu, co hudba, kterou hrajeme, potřebuje. Svou radou nám mnohokrát pomohl.
Díky dílnám jste v daleko těsnějším kontaktu s publikem, je rozdíl mezi Moravou, Čechami a Slovenskem?
Nevnímám žádné rozdíly mezi lokalitami. Ale určitě jsou rozdílní lidé na různých akcích, a to vždy podle povahy samotného festivalu či akce, což je logické. Jinak jsme vnímáni publikem na festivalech folklorních (tam už však v podstatě nehrajeme), punkových, folkových, world music, či festivalech alternativní hudby.
Na punkových festivalech? Či alternativních? Jak Vás tedy tam bere publikum?
Posluchači punkového či alternativního festivalu jsou velmi podobní. Vnímají nás jako něco, s čím se ještě nesetkali, vidí nástroje, které ještě nikdy neviděli. Jsme pro ně i přesto, že používáme tradiční domácí nástroje, vlastně exotičtí, setkáváme se s vděčným publikem. Účastníci folklorního festivalu spíše oceňují živelnost a vícehlasé zpěvy, avšak vyskytují se tam (i když jen ve velmi malé míře) i puritánští folkloristi, kteří nás odsuzují pro folklorní „nečistotu“, nedodržování regionálních odlišností, harmonie, vytýkají nám právě exotické nástroje atd. atd. Takovým lidem se těžko vysvětluje, že je to vlastně naším záměrem a že naše hudba není folklor (ani folklorismus). Velmi pozitivně jsme také vnímáni na akcích folkových, příp. world music. Typickým zástupcem této skupiny jsou Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde vlastně již čtvrtým rokem po sobě hrajeme a pořádáme workshopy.
www.indies.eu
www.bezobratri.naproti.cz
Druhá deska Bezobratrů s názvem Bezobav je naplněna především písněmi z moravsko-slovenského pomezí s lidovými baladickými texty. Album připomíná ranou tvorbu Warsaw Village Band, ale v moravském duchu. Název alba jednak přímo odkazuje na přístup kapely k lidové poezii a hudbě, jednak k tomu vybízí i posluchače. Skladby, nejčastěji slovenským textem inspirované, zní svěže a často velmi živelně, s energií.. Doménou alba jsou vícehlasé zpěvy téměř všech členů. Pavel Císarík podává vysvětlení. „Hudba vychází z moravských i slovenských kořenů, ovlivněna je však současnou dobou, a proto zde využíváme nejen tradiční hudební nástroje typické pro folklor tzv. karpatského oblouku (fujary, píšťaly, koncovky, gajdy, běloruský cimbál, housle, harmonika, violoncello), ale i méně tradiční (zvonkohra, buben, darbuka, grumle, didgeridoo, kastaněty, tamburina).“ V textech se nachází mnoho drsných i jemných metafor, krvavých obrazů, jednoduchost, strohé vyjadřování, zkratkovitost, tedy prvky tolik typické pro lidovou poezii. Tematicky nalezneme na albu mordy, žárlivost, smrt v mnoha podobách, trápení, ale narazíme také na píseň milostnou, svatební či ukolébavku. Bezobratři mají kromě moravsko-slovenského folkloru vřelý vztah i k polskému. „Mnohé polské písně jsou vlastně i stejného či podobného textu i nápěvu, jaký se vyskytuje na Moravě nebo Slovensku, zatím jsme však nenarazili na text, který by byl v silnější variantě v polštině než ve slovenštině“ vysvětluje Pavel Císarík, proč i přes svou náklonnost k polské lidové hudbě a mnohé polské skupiny (např. Kapela ze wsi Warszawa či Orkiestra św. Mikołaja) udávají mezi svými inspiračními zdroji, není na albu jiná píseň než z moravsko-slovenského území. Album Bezobav je svým pojetím a přístupem muzikantů na našem území ojedinělé a pokud budete mít tu příležitost navštívit koncert či dílnu, stane se z Vás nepochybně fanoušek bezových píšťal.
Rozhovor s Pavlem Císaríkem
(Bezobratři)
Jsou všechny koncovky, píšťaly atd. které používáte na nahrávce Vaším dílem?
Ano, všechny tzv. hranové nástroje, tedy píšťaly, fujary a koncovky jsou vyrobeny našimi členy, a to buď Markem Gondou, Honzou Glembkem, nebo mnou. Marek pro nás také vyrobil didgeridoo in D. Vlastnoručně vyrobené nástroje tohoto typu vlastně byly vždy devízou Bezobratrů. Neobešli bychom se bez vlastních výrobků. Kdybychom si měli všechny nástroje kupovat, přivedlo by nás to na mizinu. Znakem těchto nástrojů je, že jsou velmi intonačně omezeny, nezahrajeme na ně všechny tóny a ne ve všech tóninách, proto bylo potřeba vždy pokrýt aktuální potřeby a pro dané písně vyrobit nástroje. Dá se říct, že některé píšťaly jsou vyrobeny přímo na míru některým písním.
Jaké jsou Vaše inspirační zdroje?
Velkým zdrojem informací jsou sbírky lidové poezie či lidových písní, v nichž hledáme nové náměty. Pokud nás text svým obsahem osloví, začneme s ním pracovat a vymýšlet k němu doprovod a melodii, která by byla nosná a která by utvořila, podpořila nebo doplnila atmosféru textu.
Druhým zdrojem je náš kamarád Jiří Veska, který píše texty, které se přímo hodí k naší hudbě. V současné době máme rozpracovaných několik písní, u nichž je právě tento člověk autorem textů. Co se týká hudební inspirace, snažíme se přinést do hudby něco nového, čerstvého, neotřelého, originálního a přitom živelného, nicméně sami máme zalíbení v některých jiných hudebních seskupeních. Kupodivu se jedná vesměs o polské interprety (např. Kapela ze wsi Warszawa, Orkiestra św. Mikołaja nebo také Dikanda ap.)
Nehledali jste tedy i v polských zpěvnících?
Ale hledali, mnohé polské písně jsou vlastně i stejného či podobného textu i nápěvu, jaký se vyskytuje na Moravě nebo Slovensku, zatím jsme však nenarazili na text, který by byl v silnější variantě v polštině než ve slovenštině, ale máme v záloze pár songů, které by se daly zpracovat a které jsme u nás ani na Slovensku neobjevili, je to však zatím hudba budoucnosti. V současné chvíli pracujeme na několika písních v ukrajinštině, ty jsou dílem Jiřího Vesky, který píše texty s lidovou poetikou.
Jak probíhalo natáčení?
Nahrávali jsme ve dvou obdobích, v březnu 2009, kdy jsme natočili 7 písní, a v prosinci 2009. V zimě jsme dotočili pět nových skladeb a čekaly nás taky nějaké dodělávky do těch předchozích. Stejně jako první album BezCeler z roku 2007 proběhlo nahrávání, míchání i mastering ve studiu Indies Records se zvukovým mistrem Broňkem Šmidem, kterého si nemůžeme vynachválit. Spolupráce s ním je vždy naprosto kouzelná. Broněk ve všem vyjde vstříc, pomůže vyřešit dilema, má věcné připomínky k hudbě a je velmi citlivý k tomu, co hudba, kterou hrajeme, potřebuje. Svou radou nám mnohokrát pomohl.
Díky dílnám jste v daleko těsnějším kontaktu s publikem, je rozdíl mezi Moravou, Čechami a Slovenskem?
Nevnímám žádné rozdíly mezi lokalitami. Ale určitě jsou rozdílní lidé na různých akcích, a to vždy podle povahy samotného festivalu či akce, což je logické. Jinak jsme vnímáni publikem na festivalech folklorních (tam už však v podstatě nehrajeme), punkových, folkových, world music, či festivalech alternativní hudby.
Na punkových festivalech? Či alternativních? Jak Vás tedy tam bere publikum?
Posluchači punkového či alternativního festivalu jsou velmi podobní. Vnímají nás jako něco, s čím se ještě nesetkali, vidí nástroje, které ještě nikdy neviděli. Jsme pro ně i přesto, že používáme tradiční domácí nástroje, vlastně exotičtí, setkáváme se s vděčným publikem. Účastníci folklorního festivalu spíše oceňují živelnost a vícehlasé zpěvy, avšak vyskytují se tam (i když jen ve velmi malé míře) i puritánští folkloristi, kteří nás odsuzují pro folklorní „nečistotu“, nedodržování regionálních odlišností, harmonie, vytýkají nám právě exotické nástroje atd. atd. Takovým lidem se těžko vysvětluje, že je to vlastně naším záměrem a že naše hudba není folklor (ani folklorismus). Velmi pozitivně jsme také vnímáni na akcích folkových, příp. world music. Typickým zástupcem této skupiny jsou Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde vlastně již čtvrtým rokem po sobě hrajeme a pořádáme workshopy.
www.indies.eu
www.bezobratri.naproti.cz
